Tento týden jsem si rozhodla ukrátit čekání na přílet raket značky Godot návratem k jednomu ze svých nejmilejších koníčků – ke čtení. K velkému comebacku taky přispělo to, že jsem v nových brýlích u očaře prošla všemi potřebnými testy a to zejména na textech, které neumím nazpaměť. (Kdybyste potřebovali, na té velké tabuli je pořadí písmen následující: T, F, U, C, N E…) Sice pořád hledám ideální sklápěcí úhel (na což jsem z NMR ostatně zvyklá), ale už je to skoro ono. Ale mám podezření, že zvětšili font v mé milované Světové knihovně od Odeonu. Tak či onak, teď zase více čtu a tento příspěvek to bude poznat. Probuzení zlé literární kritičky. K velkému zklamání NMR komunity jsem nestrávila vánoční prázdniny s nosem zabořeným do profesora Keelera, nýbrž do profesora Langdona. Ale hltala jsem to se stejnou vervou. Ano, i já jsem sedla na lep Danu Brownovi a zatoužila po jeho nejnovější knize o harvardském profesorovi, která se navíc odehrává v...