Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem ženavevědě

Tajemství všech tajemství odhaleno – Jak se cítím jako žena ve vědě?

Tento týden jsem si rozhodla ukrátit čekání na přílet raket značky Godot návratem k jednomu ze svých nejmilejších koníčků – ke čtení. K velkému comebacku taky přispělo to, že jsem v nových brýlích u očaře prošla všemi potřebnými testy a to zejména na textech, které neumím nazpaměť. (Kdybyste potřebovali, na té velké tabuli je pořadí písmen následující: T, F, U, C, N E…) Sice pořád hledám ideální sklápěcí úhel (na což jsem z NMR ostatně zvyklá), ale už je to skoro ono. Ale mám podezření, že zvětšili font v mé milované Světové knihovně od Odeonu. Tak či onak, teď zase více čtu a tento příspěvek to bude poznat. Probuzení zlé literární kritičky.   K velkému zklamání NMR komunity jsem nestrávila vánoční prázdniny s nosem zabořeným do profesora Keelera, nýbrž do profesora Langdona. Ale hltala jsem to se stejnou vervou. Ano, i já jsem sedla na lep Danu Brownovi a zatoužila po jeho nejnovější knize o harvardském profesorovi, která se navíc odehrává v...

Advent v Árec

Nedávno skončil můj úplně nejoblíbenější podcast Neplecha ukončena, kde paní Bára rozebírala knihy o Harry Potterovi tak dopodrobna, že z nich na úplném konci nezůstal jediný neotočený list. A právě paní Bára vypíchla, jak ráda J. K. Rowlingová používá aliterace – tedy minimálně dvojslovné názvy věcí či kapitol začínající na stejné písmenko. Takže Advent v Árec. Anebo klidně Advent s Arankou.   Advent je považován za ten nejkrásnější čas v roce. Venku sněží, vy máte hrnek s teplým kakaem nebo svařákem, všude jsou roztomilá poblikávající světýlka, na ulici můžete potkat Mikuláše, anděla i čerta, i když jenom po jeden den, ale okénka v adventním kalendáři loupete denně. A tam je čokoláda nebo krémík nebo hračka. A vy jenom chodíte ze setkání na besídku a z besídky na večírek a s láskou a péčí vybíráte dárky pro své blízké, pečete plechy cukroví a vzduch se chvěje nadějeplným očekáváním. A tady končí teorie. Je to stejné jako když mi kolegové da...

Setkání s krajany, splněný sen a vypsali na moji hlavu odměnu?

V práci se mi poslední dobou moc nedaří a je načase to přiznat. Rozjeli jsme s Luciem nový ambiciózní projekt, který běžel tuze hladce na naší první modelové sloučenině. Až příliš hladce. A jak to tak ve vědě bývá, po první sloučenině přijde ta druhá. A její NMR signály se zatím dají vyložit   jedině jako „S**u na vás!“ Lucio je pořád pozitivně naladěn a říká mi, ať se ničeho neobávám, ale když to tvrdil naposledy, raketa tu smetla barák. Takže se pochopitelně obávám, ale rozhodla jsem se nechat magnet magnetem a vyrazit radši do Tel Avivu na setkání krajanů…     Setkávat se s Čechy v Izraeli mě vždycky ohromně nabíjí. Na Weizmanu máme každou středu český oběd v jedné z kantýn, kde se sejdou všichni Češi na institutu, takže rozuměj všichni čtyři Češi na institutu. Konečně parta, kde si i já pamatuju všechna jména. A jelikož Češi jsou nevšední stvoření, přitahujou nevšední zážitky a přicházejí s nevšedními inovacemi, tak o zábavu tam doop...

O hebrejštině

Šalom! Ma nyšma? Any Šoši. Moderní hebrejština, zde známá jako ivrit, je jediné vědecky doložené zmrtvýchvstání na území státu Izrael. (Řekla jsem vědecky doložených!) Na Weizmanu si možná vystačíte s angličtinou, ale ve městě vám ivrit přijde doopravdy vhod. A ono i na Weizmanu, pokud konečně chcete v kantýně vyfasovat nepřipálený šnicel. Většina lidí se s moderní hebrejštinou seznamuje až tady. Mluví hebrejsky, protože přijeli na Weizman. Já (opět, zas a znova) čůrám proti proudu. Přijela jsem na Weizman, protože mluvím hebrejsky.     Jak vás jistě po ročním čtení o mém brožovaném životě nepřekvapí, i moje cesta na Weizmanův institut byla poměrně povedená anekdota. Pár obrátek bude stačit a jsme zase v Praze, v létě ke konci mého druhého ročníku na doktorátu. Právě mi vyšel druhý prvoautorský článek v impaktovaném časopise a to znamenalo jediné – kdybych chtěla, můžu absolvovat. Tím jsem se ovšem nezabývala a místo toho jsem se zapsala na le...

Na tachometru rok, v očích smrt

Rukojmí jsou zpátky doma a blýská se na lepší časy (prý, snad). Musím se přiznat, že jsem se ani neodvažovala doufat, že se ti lidé doopravdy dostanou někdy domů a pro nás všechny je to doopravdy citlivé a dojemné téma. Obzvlášť, když víme, kolik se jich nevrátilo živých a jak vypadají ti, co to přežili. „Genocida“ skončila, ale skutečná genocida pod taktovkou Hamásu se právě rozjíždí, ale zdá se, že to Gretu ani svět netankuje. Je těžké vnímat tuto situaci doopravdy od A do Z bez nějakých zkratek, co nám cpou sociální sítě. A tak si pojďme projít takovou jednu abecedu postdočky na Weizmanu. A jako Azrieli. Díky nadaci Azrieli jsem potkala spoustu skvělých a inspirativních lidí. Nadace podporuje rovněž studenty z humanitních oborů a je ohromně inspirující trávit čas i s někým úplně mimo vaše pole a učit se tak i o metodice vědecké práce, která není založená na Luciově principu Nechme promluvit spektrum . Jednou jsme byli jeden den skutečnými archeology a vyhrabávali vě...