Po stěhování Arančiny postele, kdy mě málem chytil ischias a poté, co jsem se řízla do pihy a propadla typické aškenázské panice, že dostanu rakovinu kůže, jsem se rozhodla, že je potřeba jet na dovolenou. A kam jinam než na Ischii, když už mám ten ischias a stejně se mi nechce nic vymýšlet (jakoby šlo něco lepšího vůbec vymyslet, samozřejmě). K výletu se nadšeně přidala Hyena a maminka, která ovšem nezapomněla znalecky podotknout, že pan Ilya je asi na konferenci, když jsem ochotná si vzít dovolenou doslova last second a na celých deset dní. No co vám budu. Ale on říká, že jsem nejlepší student, protože nikdy nic nechci, což jsem kontrovala tím, že on je nejlepší školitel, protože tu nikdy není. Takže tu teď nejsem ani já a je čas vyrazit do Itálie! Značná nevýhoda dovolené v poslední sekundě je ovšem to, že nabídka ubytování je už trochu probraná. To je vždycky trochu risk, většinou zbydou ta nejdražší a nejhorší místa, občas skloubená v jediném inzerátu. Ale kdy...