Magnety a rakety

Když jsem se bavila se skvělým Davidem Šamanem, dlouholetým vedoucím skupiny NMR spektroskopie na ÚOCHB a opravdickým frajerem ráže pana prezidenta Pavla, o možnosti přestěhovat se do Curychu, pokýval hlavou a řekl: „Jako ETH dobrý, pokud ti nevadí, že v Curychu nic není a je to trochu díra.“ Tak jsem připomněla, že já se stěhuji z Rechovotu, a to on ihned zvolal: „No tak to je jiná! Curych je v e l k o m ě s t o.“ Takže cože? Nezaslechla jsem snad náznak urážky naší vesničky? Pojďme se tedy na Rechovot podívat trochu blíže a zkusme si každý sám zodpovědět místní nejpalčivější otázku: Je Rechovot díra?      Minimálně je Rechovot městem dostatečného významu na to, aby se Írán pokusil z něj díru udělat. To zní cool, že jo. Ale nalijme si čistého vína; Íránu byl nějaký Rechovot ale úplně ukradený a mířili jednoduše na machon Weizmann , obchod s kořením sundali omylem. Zhruba stejně vnímá Rechovot i TripAdvisor, poslední stránka mezi vámi a ukousáním se nudou, která mi st...

Na postdoku jsem se naučila, že často nejde o to, kdo má pravdu nebo kdo co odměřil. Zvítězí ten, kdo ovládne narativ situace. Kdo, co a jak prodá. Já už vám tady skoro dva roky bulíkuju něco o Izraeli a jelikož sem přispívám jenom já, tak nelze Magnety a Rakety považovat za nezávislé médium. Takže přivítejte naši novou blízkovýchodní zpravodajku, která vám dá třetí pohled k té masáži, co dostáváte ode mě a Davida Borka. Ale berte to s rezervou… je to přeci jen rádio Hyjevan. Ischia. To je správná destinace.   Takže moje jméno je Hyena nebo jednoduše Miss Hyena, což je titul, který trpím jenom kvůli tomu, že když kupujete letenky, tak nejde zaškrtnout Top Model. Takže jsem jenom Miss, což ve výsledku slouží stejně jako lakmusový papírek pro lidi, kteří se nedokážou dorozumívat pachama jako my hyeny, aby dokázali odlišit, že já nejsem ledasjaká hyena, ale Hyena s velkým plnotučným H. Takže moje jméno je Hyena a jsem zavlečenec.   Než jsem byla zavlečená, tak jsem žila v p...

V následujících týdnech se odmítám z Izraele hnout. Mám nalítáno tolik, že bych mohla získat zlatou kartu u spousty aerolinek. Když se člověk vydá jen s malým kufříkem a musí se sbalit na teplé Česko, nejisté Švýcarsko a chladné Švédsko, chce to dost plánování a notnou dávku štěstí, třeba že jste se evakuovali na začátku dubna a máte tak v Praze spoustu zimního oblečení, co jste na začátku května už logicky nevezli zpátky. Takže balíme drogérii, kapky, sandály, tenisky, šaty a lodičky a knížku a hyenu.   A také bylo potřeba přibalit pořádnou dávku odvahy, protože jsem se rozhodla zúčastnit Experientia Dne. Rodinné foto 2026. Credit: Nadace Experientia, Barbora Mráčková      Po tom všem, čím jsem si musela projít a kolikrát jsem se musela znovu a znovu odrážet ode dna, zatímco jsem byla cynicky zas a znovu srážena zpět, by pro mě bylo samozřejmě nejjednodušší se z minikonference omluvit a (asi) by to každý pochopil. Vždyť to není moje chyba. Ale já jsem nikdy neděla...