Magnety a rakety

Kdo někdy absolvoval bezpečnostní pohovor u letecké společnosti El Al, anebo alespoň bedlivě čte můj blog, tak ten ví, že během takového pohovoru může padnout opravdu jakákoli otázka, včetně takových těch zamířených těžce na solar. Ale tuhle středu jsem si asi nevědomky objednala nějakou light odtučněnou verzi a otázky byly spíše zdvořilostní. (Což já si vysvětluju tím, že už jsem dostatečně proklepnutá, zatímco Patrik to vidí tak, že El Al ví, že mě beztak klepne z Íránu v následujících čtyřiadvaceti hodinách, tak na co by se mě asi tak ptali.) Nicméně nejhorší otázky mohou přijít až při kontrole palubní vstupenky, kdy se pořád ještě může rozhodnout, že vy nikam nakonec nepoletíte. A tak ve mně prudce hrklo, když pán řekl „Můžu se vás na něco zeptat?“. Čekala jsem, že v systému objevili moje letenky do Dubaje, ale on jen ukázal na můj batoh a řekl „To je pejsek nebo hyena?“   Někteří z vás to již vědí… ale já jsem se do Izraele neodstěhovala sama. To jsem mož...

Můj kamarád na NMR oddělení Mark se nikdy neplete. A to doopravdy nikdy, jakkoli nereálná se jeho teze zdá, vždycky se nakonec ukáže, že jeho tehdejší žert vlastně odhalil zápletku příběhu. Mark je vlastně v mém životě takovým Ronem Weasleym, kterého J. K. Rowlingová napsala tak, že jeho náhodné hlášky, které jsme my čtenáři hltali s pobaveným úsměškem a následně je na Hermiony popud zavrhovali, vždycky poodkrývaly skutečné jádro pudla. A spisovatel mého života od JK kopíruje a vepsal mi tak mezi řádky postavu Marka. Takže když mi Mark řekl, že budu jednou vedoucí skupiny na základě toho, jak jsem netrpělivě poklepala do stolu, smála jsem se tomu. Já chci být přece spisovatelka! Dejte pokoj s vedením skupiny. Ještě o lidi, abych se musela starat. No jo. Ale po tom workshopu pro postdoky si tím najednou už nejsem tak úplně jistá…   Nebudu vás dlouho napínat. Bylo to naprosto úžasné! Jakmile jsem dostala e-mailové oznámení o workshopu, který přímo na kampusu bude poř...

Na začátku bych chtěla poděkovat za zkušební týdenní verzi roku 2026, dobrý pokus, nelíbilo se mi to, tak mi, prosím, řekněte, kde je tlačítko na odebrání se z tohoto kanálu příspěvků. Ani nevím, jestli za moji nespokojenost se zkušební verzí může nový venezuelský prezident Donaldo Trumpo, který dělá Venezuelu grande again nebo celkově se vyostřující situace na Blízkém východě a čekání na nové íránské rakety značky Godot anebo prozaické každodenní starosti se spiny, které mi pěkně zamotaly hlavu.     Na naší sušičce pro postdoky, kterou sdílíme ve sto lidech, jsou tři možná nastavení. Buď můžete svoje prádlo vysušit delikátně, ale bude to trvat déle, čímž rozčílíte ostatní postdoky, nebo ekonomicky na střední výkon, který nepotěší ani neurazí, anebo můžete zvolit možnost heavy-duty, což ve výsledku znamená, že vaše prádlo asi zažije svoje, ale budete to mít hotové rychle a za málo peněz. Protože platíte od minuty bez ohledu na to, jaký jste zvolili program, což – když...

Jak asi vyplývá z názvu dnešního dílu, který jsem si vypůjčila z jedné populární kulinářsko-reality soutěže, dnešní díl Magnetů a raket bude o izraelské kuchyni z pohledu postdoca na Weizmannově institutu. A nebojte – zrovna jako v té soutěži to bude i dnes okořeněné štědrou dávkou bizáru. A plánuji být doopravdy nemilosrdná nejenom ke kulinářskému umění místních menz, ale i k vašim chuťovým buňkám, takže vám všem doporučuji skočit si pro něco dobrého, než budete pokračovat ve čtení. Já mám lednovou ledovou kávu a čokoládový dort se zmrzlinou. Už také máte … prostřeno?     Jako první, s čím jsem se musela smířit, bylo, že ono nikdy není prostřeno. Na Weizmannu se snažíme jíst jako celá skupina dohromady, takže si většinou z menzy bereme jídlo s sebou a setkáváme se až na baráku. Takže celá moje jídelní kultura byla z porcelánového servisu zredukována do mojí skleněné krabičky, ale jelikož já jsem patologický nedojídač, vlastně m...

Zatímco Vánoce jsou tvrdě čtyřiadvacátého prosince, kdy všichni zasedneme ke kaprovi se salátem, rozbalíme dárky a hodnotíme novou štědrovečerní pohádku na České televizi, a nezáleží nám mnoho na tom, jestli je neděle, středa nebo pátek, Chanuka je pohyblivý svátek. Dobře, teď zním jako Hemingway (chodil močit do krbu!). Ale Chanuka může začínat již na začátku prosince (příští rok), nebo se s Vánocemi překrývá (loni) anebo na ni Vánoce těsně navazují – to přesně se stalo letos. Díky tomu jsem mohla zažít půlku Svátku světel poprvé tady a pak pokračovat doma a rovnou naskočit na vlnu Tradičního vánočního lití.   Chanuce se nepřezdívá Svátek světel pro nic za nic. Připomíná nám zázrak z období vysvěcení Druhého Chrámu po povstání Makabejských. Po opětovném získání Jeruzaléma a Chrámu, bylo potřeba strhnout znesvěcený oltář a postavit nový. Aby mohl být nový oltář vysvěcen, musela se zažehnout chrámová menora a hořet po celou noc každý den. Židé ale měli pouze jedinou konv...