A jako Azrieli. Díky nadaci Azrieli jsem potkala spoustu skvělých a inspirativních lidí. Nadace podporuje rovněž studenty z humanitních oborů a je ohromně inspirující trávit čas i s někým úplně mimo vaše pole a učit se tak i o metodice vědecké práce, která není založená na Luciově principu Nechme promluvit spektrum. Jednou jsme byli jeden den skutečnými archeology a vyhrabávali věci, co nikdo dva tisíce let neviděl. Kamarád vyhrabal kus dávného prstenu a kamarádka zavýskla nad velkým nálezem, ale nakonec to byla jenom její vlastní lopatka. Taky jsem mohla navštívit úžasná místa tady v Izraeli jako je Kinneret a Galilejské jezero (chci jet znovu!) nebo jeskynní komplexy v Judských horách (nikdy víc!). V neposlední řadě mi ale jejich štědré stipendium umožňuje jezdit si po konferencích, kupovat si rozpouštědla a psát tento díl Magnetů a raket v jediné kavárně otevřené o šabatu s kafe kar a bagetkou.
B jako balagán. Balagán je místní slang pro nepořádek, ať už se týká neuklizené laboratoře, nesrovnalostí v papírech nebo vývoje válečné situace. Na laboratorním stole mám balagán a měla bych uklidit ty kyvety, co v nich ještě plave chrom. (Rada: Nikdy nepoužívejte ojedinělou a výhradní barvu víček, takhle Lucio ihned ví, čí je ten balagán veród, hezky česky růžovej brajgl, naštěstí mu to ale zatím nevadí.) Moje vyúčtovávání pracovních cest je taky jeden velký balagán, vlastně nemám moc přehled kolik komu dlužím a kdo vlastně zaplatil to Finsko. A ten balagán, co tu ztropil Írán v červnu byl už vrchol všeho.
C jako Cahal. Cva ha-hagana le-Jisrael, aneb Israel Defense Forces (IDF). V Izraeli platí povinná vojenská služba pro muže i ženy, kterou většina absolvuje ihned po střední škole a vysokou školu poté studují starší a poněkud vyzrálejší jedinci než u nás. Ale kdo je na službu u IDF moc starý, ten se pořád může přihlásit na postdoc. Úpis na tři roky, přísné vedení, nadměrná fyzická aktivita a jídlo, které nepokrývá kalorický výdej – jakákoli podobnost s armádou je čistě náhodná. Jo a kromě IDF je tu ještě IAF, což jsem vždy interpretovala jako Israel Attack Forces, ale prý je to letectvo…
Č jako Českloslovensko. Když se vás někdo zeptá odkud jste a vy vytáhnete tohle eso z rukávu, svět kolem z vás se změní. Najednou nic není problém a všechno půjde zařídit. Československo totiž pomohlo Izraeli ve válce o nezávislost, když poskytlo zbraně, letadla a cvičení izraelských pilotů. Co je to válka o nezávislost? Když byla Britská Palestina rozdělena a byl ustanoven Izrael o půlnoci, druhý den ráno okolní arabské státy Izrael napadly. Pak kdo tu dělá bordel… Ano, Československo již neexistuje a správná odpověď je říct, že jste z Česka. Ale když se tváří nechápavě, Československo je sázka na jistotu.
D jako Dementi na motorkách na chodníku. Co víc dodat. Já nemám nic proti společnostem v oblasti food delivery ani proti lidem, kteří pro ně pracují. Také rozumím problémům s parkováním a rozhodně mi nevadí motorka stojící na chodníku u restaurace nebo obchodu, kde má kurýr jídlo vyzvednout. Ani když k němu krapet popojede. Ale aby po chodníku jezdily motorky stovky metrů, kde náš chodník na hlavní třídě je z devadesáti procent zastavěn buďto zahrádkami restaurací, kde se proplétáte de facto mezi stoly, nebo neustále probíhajícími stavebními pracemi, tak to už je trochu moc. Nebo když přecházíte ulici na zelenou, ale motorkář se rozhodne nestát na červenou, ale identifikovat se jako chodec a místo toho, aby zastavil na světlech, jak čekáte, tak vás málem srazí na tom chodníku. Nebo motorka zaparkovaná v lobby našeho domu. To doopravdy někdo vjel na motorce do domu? Normálka.
E jako Experientia. Tady bych to mohla zkopírovat a vložit „Díky nadaci Experientia jsem potkala spoustu skvělých lidí…“, aby to bylo fér. Ale teď vážně. Já se znám s úúúúúááááááá manžely Dvořákovými! A oni jsou tak úžasní a tak úžasně normální! Vždycky si udělají čas, když přiletím (a to já se umím zjevit ze dne na den, když to vezmu přes Tabu, že ano) a jsou vlastně moje rodina. Ostatně celá Experientia je taková moje rodina a já jsem ohromně hrdá a dojatá, že do ní patřím. Azrieli uděluje celosvětově až osmnáct postdoktorandských stipendií v přírodních vědách za rok. Jejich systém je poměrně robustní a na to, kolik lidí obhospodařují, jsou vstřícní a velice nápomocní (třeba když to tu vybombardovali, tak hned sedli k telefonům a obvolávali nás). Ale s rodinnou atmosférou, když ti stipendisté jsou za rok pouze dva se to nedá srovnávat. V Experientii tak máme šanci se mnohem lépe poznat. A dokonce i tenhle blog se rozběhl na jejich popud. A jako správná rodina mě milují i se všemi mými chybami mezi něž patří: Vybrala si postdoc ve válečné zóně a doopravdy tam odjela. Pozastavila financování. Neodpovídá na e-maily. V domnění, že je červen propásla deadline do Liblic. A namísto toho, aby po roce přinesla know-how do české NMR komunity, zdejchla se do pouště minimálně na čtyři roky. Děkuju!
F jako Future PI detected. Tento koncept vynalezl můj kamarád Mark a pokaždé mě označí za „budoucí vedoucí“, když mu svým chováním připomínám Lucia, ať už plánuju experimenty nebo jen usrkávám colu a hledám trend ve svých datech (stabilně nestabilní). Podle jeho teorie je naše skupina určená k vychovávání budoucích vedoucích vědeckých skupin (Future Pis), protože už jsme poměrně vysoko v NMR hierarchii a po čtyřletém postdocu tady se vám jiná možnost než vést vlastní tým nenabízí. Mark má pravdu, ale já to odmítám, čistě jen proto, že nikdy nedělám to, do čeho mě někdo nutí. Můj nový kolega postdoc už se celý klepe, až bude za dva roky vedoucí, zatímco já jsem Luciovi minulý týden s vážnou tváří oznámila, že bych chtěla získat Nobelovu cenu… za literaturu.
G jako Gym People, alias Džym Pýpl, lidi z posilovny. Mít posilovnu přímo na kampusu je neskutečná výhoda a taky kladivo na všechny vaše výmluvy, proč namísto posilování břišních svalů na tréninku posilujete akorát svůj pupek na gauči s pytlíkem bamby. A posilovna je otevřena od šesti ráno do desíti večer, takže doopravdy žádné slitování. A to včetně šabatu. Posilovna je skvělý způsob, jak si udržet figuru do plavek celoročně (nevýhoda konceptu věčného léta), aniž byste museli opětovat příliš mnoho bamby. A taky to je zásobárna endorfinů, které mi někdy doopravdy přijdou vhod, protože pracovní zátěž je občas enormní. A endorfiny jsou návykové. Takže Gym People je vlastně skupina závislých, kteří vkročili do posilovny s jasným, jednoduchým a krátkodobým cílem a teď nemůžou přestat a navzájem se ve své závislosti ještě utvrzují. Z naší skupiny chodíme do posilovny tři. Mark posiluje, má krásné svaly a chce pomalu a jistě nabírat svalovou hmotu, aby unesl ještě víc. Já a Elton děláme kardio a jsme asi jediní, kteří používají rotoped, abychom měli krásné cyklistické nohy (jako má ON), ale nikdo nás venku nesrazil autem. Future Pis detected.
H jako How are you? Ma kore? Tak trochu po americku se v Izraeli automaticky zdraví Šalom! Ma kore? Aneb Ahoj! Jak se máš? Ale ono to Jak se máš znamená pokaždé něco jiného. How are you? Od paní v kavárně nebo v posilovně většinou neznamená nic a vaše jediná možná odpověď je Dobře, a ty? A oni taky řeknou, že dobře. Nikomu ze zúčastněných totiž blaho toho druhého na srdci neleží. Což někteří dávají teatrálně najevo tím, že ani nečekají na odpověď a třeba odejdou. To si v Česku neumíme představit. Zeptat se někoho, jak se má a odejít. Cena arogance zaručena. How are you? Od Lucia zase většinou znamená Jak to jde v práci? Ale nikdy vás neodmítne, když si otázku vyložíte jako zájem o svůj osobní život a něco mu vylíčíte, on se toho stoprocentně zúčastní, i když chtěl hlavně vědět něco nového o spinech a ne o vaší bolesti zubů. Velká nevýhoda je, že Lucio nejde odbýt s „fajn“, obzvlášť když vidí, že to fajn není. A pak je tu How are you? Od vašich přátel a kolegů. Tam už můžete říct cokoli. Ale mám o tom skvělou historku. Jednou se mi zdála moje kolegyně posmutnělá, tak jsem se zeptala How are you? A ona samozřejmě podle manuálu odpověděla, že „dobře a ty?“. Tak říkám „Stejně „dobře“ jako ty.“ A ona na to „Och ne, co se stalo?“
Ch jako chucpa. Zapomeňte na evropský veřejný prostor, kde do sebe nestrkáme, nepředbíháme se a celkově bereme ohledy na to, jestli někomu něčím nepřekážíme. Aby se tu člověk prosadil mimo komfortní zónu svého bytu, musí zapomenout na nenápadné postávání v koutku, které v Evropě platilo za dobré vychování. Tady se každý strká a cpe, málem vás někdo srazí na chodníku motorkou, v supermarketu si lidé postaví poloprázdný košík ke kase a pak předběhnou celou frontu, že si jen pro něco odskočili (náhodou to byl další košík plný jídla) a na řadě není ten, kdo přišel první, ale ten, kdo nejvíc křičí. A tak to do sebe začnete pomalu nasávat. Ale chucpa není synonymem ani výmluvou, proč se chovat jako hovado. Je to taková místní drzost. Když mi někdo pošle zprávu, opatrně se nerozhlédnu a nepřečtu si ji u kraje cesty. Ne, prostě se zastavím uprostřed a čtu. Když se mi rozváže tkanička, neohnu se a nezavážu si ji. Posadím se na zahrádce restaurace a pohodlně si botu upravím. V Evropě by mě to ani nenapadlo. Ale člověk to pak musí umět zase přeladit, do teď si pamatuju to zděšení, když jsem se posadila v kavárně a čekala na Experientia tým a zcela samozřejmě jsem si vytáhla z batohu lahev vody a napila se. Ono se to tady nesmí?
I jako Israeli sharp. Israeli sharp aneb izraelsky přesně je místní příslovečné určení času. Sraz ve tři znamená sraz v půl čtvrté. Pracovní schůzka okolo poledního se uskuteční ve čtyři odpoledne a dokonce ani představení v divadle nezačalo v devět (a stejně někdo zvládnul přijít pozdě). Vlastně Magnety a rakety také vycházejí ve čtvrtek, israeli sharp. Ale pozor! Na rozdíl od jižní Evropy, vlaky a většina autobusů jezdí na čas. Takže na sraz s kámoškou israeli sharp, ale na zastávce buďte včas.
J jako Journal of Chemical Physics. To, že se hlásím na katedru chemické a biologické fyziky mi oznámila až ochranka letecké společnosti El Al, když už jsem mohla jen nešťastně zírat a nastoupit do letadla. Fyziky? Ale rok se s rokem sešel a já jsem začala fyziku a kvantovou mechaniku přijímat jako každodenní součásti mého života. První článek v JCP je pro mě obrovským zadostiučiněním a důkazem, že tvrdá dřina překoná většinu překážek. Přijela jsem sem před rokem, nikoho jsem neznala, učila se nový jazyk i nové experimenty. A teď prásk! Bum! Osifová a Frydman jsou spolu na článku.
K jako klakson. Člověk by řekl, že nejdůležitější součást auta je třeba motor nebo kola nebo volant. Ale to byste v místní autoškole propadli, protože každý ví, že nejdůležitější součást celého auta je klakson. Klakson, který je hlasitý a otravný a neporouchá se, ani když na něm držíte ruku pět deset minut, no prostě dokud se ta zácpa do Tel Avivu nepohne. Jak se smějeme Italům na jihu, že troubí do zatáček, tak Izraelci troubí jakmile usednou za volant. Jakoby každý jel na svatbu. A pak si na to jednoho dne zvyknete. Ale na to mají Izraelci proti taktiku a díky věčnému létu se neváhají vyklonit z okýnek a řvát na sebe. Takže troubení, řev… už chápete, proč se tam těšíme na Jom Kipur?
L jako Lucio. Můj neskutečně nadaný, neskutečně chytrý, neskutečně vtipný a neskutečně milý šéf, který má vždycky po ruce Advil, když upadnu a něco mě bolí, a milé slovo, když mám propad a něco mě bolí. A k tomu je to opravdová celebrita NMR světa. Já věděla, že je slavnej, ale že tolik? Ale největší sranda je, že já se s ním začala bavit, než jsem věděla, jak moc slavnej je. Což je dost výhoda, doporučuju. Protože teď už je to pro mě Lucio a ne nedostupná celebrita, kterou naše ostýchavost vyčleňuje z kolektivu. A jak se s ním pracuje? Asi takhle – málem mě trefili raketou, ale stejně jsem přispěchala zpátky.
M jako Martin, můj skvělý školitel, který mě o NMR naučil tolik, že to tady pořád stíhám, který si vždycky přečetl novou povídku, co mi vyšla, a který mě vytáhl i z průšvihů, ve kterých jsem se málem utopila. Martin je jednoduše nejlepší. Dokonce i Lucio to musel uznat.
N jako NMR. Koho moc nezajímá to, co dělám, tak může rovnou přeskočit na O. Cože vy ještě čtete? No dobře. Nukleární magnetická rezonance je spektrální metoda, která na základě interakcí atomových jader se silným magnetickým polem dokáže sejmout molekulový otisk prstu v podobě obrázku zvaného NMR spektrum. NMR spektrum je jakýmsi pasem chemikálií, které dokladuje jejich totožnost. NMR se tak nejčastěji používá jako taková pasová kontrola, jestli jsme nasyntetizovali tu správnou látku, jestli je čistá ale také jak se taková látka bude chovat k nějaké jiné, například jestli spolu budou vytvářet vodíkové vazby. NMR nám také umí říct jestli je francouzský koňak opravdu z Francie nebo je to padělek. Ale my ji používáme trochu jinak. Je to totiž mrcha jedna necitlivá a my se můžeme strhnout, aby byla citlivější. Takže zatímco jsem byla zvyklá převážně luštit spektra a měřit deset vzorků denně, dneska si vystačím s jedním dvěma vzorky přes půl roku a vyvíjím nové experimenty. Je to těžké, ale když jsem nakoukla NMR pod pokličku, už si nedovedu představit jen klouzat po povrchu, když vím, jaká kvantová hlubina tam dole je.
O jako Ohol si nohy. Hele ruku na srdce – každá to v zimě trochu flákáme. Tak rozhodně ne během prvního roku tady, kdy vás věčné léto nacpe do šortek a šatiček pod kolena i v prosinci, maximálně v únoru na chvilku vytáhnete silonky. A do toho spontánní setkání u bazénu nebo na pláži Ale proč pouze během prvního roku? Protože vaše chloupky po třistapadesáti slunečných dnech zezlátnou a nebudou vidět? Protože vám dojde, že je to všem fuk? Ne, protože během prvního roku se překalibrujete a uznáte, že pětadvacet stupňů je teplota na to obléct džíny. Sorry jako.
P jako postdoc. Přihlásit se na postdoc vám můžu jedině doporučit. Po náročném doktorátu je to skvělé místo, kde se zregenerovat, naučit se něco nového, poznat jinou zemi a rozšířit si obzory. A nemusíte se hned někde upisovat na čtyři roky, je to úplně v pohodě zkusit to i na kratší dobu a třeba i na vícero místech. Protože jedině tak získáte nadhled, lépe poznáte akademickou sféru a stanete se lepším budoucím vedoucím.
Q jako teplo. Cože? Ve fyzice se teplo značí Q, protože se jedná o dějovou veličinu, nikoli o stav jako je teplota. A horko vám tady bude parádní, ať už kvůli meteorologické nebo politické situaci. Takže si připravte SPF 50 na každodenní používání po celý rok a můžete vyrazit. Pro-tip: Mazání se opalovacím krémem mi pořád dodává takový dovolenkový pocit, i když jdu do práce. Ale těšte se pak na návštěvu v Evropě, když všichni budou ve stínu a vy se budete bez kapičky potu vyhřívat v největším žáru.
R jako rakety. Jó to neokecám. Rakety tu byly, jsou a budou, i když se teď všichni tváříme, že ne. Raket tu je několik typů. Pohraniční libanonské závary. Ty ustaly jako první, ale jednalo se o poměrně dlouhodobé ostřelování Haify a pohraničních oblastí, které kvůli válce musely být vyklizeny. Gaza. Odtamtud nikdy nevíte, co přiletí. Jestli skutečná raketa, dron nebo kus vodovodní trubky, kterou jsme tam poslali z Evropy, abychom zlepšili humanitární situaci tamních obyvatel. Hútijové a jejich balistické rakety. To už je jiný kalibr. Ale pořád to jsou Hútijové – nemají dost odpalovacích ramp, na každou raketu si škudlí, s velkou pompou ji pošlou, ale občas to spadne ještě v Jemenu, občas v Egyptě. Občas to spadne i tady. Třeba poblíž letiště, což se jim dost vymstilo. Hútijové moc nemíří, jim jde hlavně o PR a spuštění sirén uprostřed noci nebo k ránu, aby naštvali a unavili co největší množství lidí. Rozhodně nemá cenu se přerazit, abyste se dostali do krytu. A pak je tu Írán. Ti mají poměrně dost raket, odpališť a moc dobře vědí, kam střílí. Tady končí legrace a najděte si dobrou pozici v nějakém krytu. Já mám v lednici třistagramovou Lindt čokoládu, kterou otevřu tehdy a jen tehdy, až přiletí íránské rakety.
S jako San Martin. Na kampusu máme tři použitelné menzy a jedno místo, kde mají převážně saláty, takže to řada z nás nepočítá jako skutečnou možnost. Ovšem naše menzy vaří košer a to tím nejpřísnějším způsobem. Takže nejenom, že nesmíte míchat maso a mléko v tom jednom jídle, ale maso a mléko nesmí být ani přítomno pospolu v té restauraci. Takže dvě ze tří menz podávají výhradně ryby, ale i sýry a mléko obsahující pokrmy, zatímco San Martin dává maso (rozuměj šnicel a občas hovězí ragú, výjimečné rybu), ale mléku je vstup zakázán. Dneska už jsem chytřejší, ale to brutální zklamání z bramborové kaše, kterou naředili vodou nebo nějakým kokosovým sajrajtem jim nezapomenu. Dokonce jsem zvažovala, že si do toho přiliju mléko, co jsme měli v lednici. Naše laboratoř je asi trošku blíž k San Martin (ale po schodech), nebo trošku dál ke Café Stone (zato po rovině), takže rovnováha mezi rybami a šnicelem je jakž takž zachována. Ve zdejších restauracích doopravdy nešetří olivovým olejem a lidem, kteří mě znají, teď asi slezly vlasy hrůzou z představy, kolik tam toho oleje asi musí být, když já řeknu, že tím nešetří. Vlastní toaletní papír výhodou.
Š jako šabat. Šabat v Rehovotu je každotýdenní výlet časem do března 2020. Na ulici liduprázdno. Zavřené obchody. Zavřené kavárny a restaurace. Zavřené nádraží a žádná veřejná doprava. Jak by řekl můj kamarád „Proto jsme tak bohatí, my nemáme ty peníze kdy a kde utrácet.“ Je to přehnané, ale na každém šprochu je pravdy trochu. Pět dní v týdnu se dřeme u magnetů devět deset jedenáct hodin denně. Večer už není na nákup něčeho jiného než pity čas ani energie. V pátek ráno je jediná možnost, kdy můžete jít o víkendu nakoupit, protože 99.9% obchodů má třeba do dvou nebo do tří odpoledne. Ale takový pracovní týden jako vy měla většina Rehovotu a všichni jdou na nákup v pátek ráno, takže se obrňte trpělivostí. V pátek je také ideální zaskočit na šuk (což je tady slovo pro tržiště) a sehnat čerstvé ovoce a samozřejmě potřebujete i chalu, kterou si můžete představit jako takový šabatový chleba, co vypadá jako vánočka. No sumasumárum žádné ranní povalování v posteli. V pátek se ve skutečnosti hrabu z postele dřív než v pracovní den, abych stihla připravit vše na šabat. Ale má to něco do sebe. Na šabat si vždycky kupuju něco, co mám ráda, třeba nějakou sladkost, kterou si odpírám v pracovním týdnu. Což je zdravé nejen pro moje tělo, ale také to tak nějak chutná líp.
T jako Tseva Adom. Poplašný systém, který varuje sirénami před raketovou palbou, dostupný i jako mobilní aplikace, kde můžete sledovat i oblasti, ve kterých se fyzicky nenacházíte. Pravidelní čtenáři to jistě znají. Tseva adom vás může zastihnout doopravdy kdykoli a kdekoli. Za mě nejhorší jsou ty ve tři nebo v pět ráno, prostě když mi siréna přetrhne hluboký spánek a já jsem pak druhý den rozbitá. Naopak parádní jsou ty okolo sedmé nebo půl osmé, kdy stejně musím vstávat, ale klasický budík nestačí. Na žebříčku jsou poměrně vysoko i ty poplachy, které zazní kdykoli během pracovní doby, ale obzvlášť preferuju ty před obědem, kdy se z krytu rovnou sebereme a jdeme do San Martin. Z geografického hlediska hodnotím jako nejhorší jakoukoli raketu, co vás chytne v otevřené krajině a vy ležíte deset minut někde v prachu cesty a proroctví Prach jsi a v prach se obrátíš nabývá na dramatičnosti. Nebo na letišti, to taky stálo za to.
U jako ulpan. Nejvíc konfliktní téma mého postdocu je studium hebrejštiny v ulpanu. Já jsem začala studovat v ulpanu Praha, kde jsem potkala skvělé kamarády a navíc jsem i díky tomu tady na Weizmanu, protože jsem se právě potřebovala uvolnit na hodinu hebrejštiny a Radek mi vnuknul tenhle nápad jít na Weizman. A tak jsem se rozhodla studovat dál se spolužáky online a i oni šli kvůli mně studovat online, abychom mohli být ve spojení. Ale tady to budí obzvlášť mezi cizinci údiv Proč studuješ online v Praze, když Weizman nabízí (levnější!) hodiny přímo tady v Izraeli. A já bych mohla argumentovat, že tam mám kamarády a tak dále,. Ale víte, proč chci studovat v ulpanu Praha a ne tady? Protože když je třeba něco zařídit v hebrejštině, tak přesně tihle lidé z Weizman ulpanu strkají dopředu mě, protože nerozumí. Takže tak.
V jako válečná zóna – celá země. Není nic lepšího než když se chcete pojistit před cestou na váš postdoc a pojišťovna vás upozorní, že vaše destinace je v režimu omezeného plnění, protože se jedná o válečnou zónu v celoplošném rozsahu. Myslím si, že Ukrajina byla tehdy v oranžovém pásmu, čili že pojistka kryla nějaké územní oblasti. To přesně chcete slyšet, když už máte sbaleno.
W jako Weizmanův institut, aka machon Vajcman l-mada. Myslela jsem si, že když mě přijmou na postdoc na Weizmanův institut, na místě umřu blahem. Ale neumřela jsem. Během několika dní jsem měla další sen. Být na článku s Lucio Frydmanem. Weizmanův institut je špičkové vědecké pracoviště a jeho kampus vypadá jako rajská zahrada (obzvláště s porovnáním s klasickým blízkovýchodním balagánem za zdí). Bazén, posilovna, palmy, pěstěné záhony, moderní vědecká pracoviště a kočky. Někdy sama sebe napomenu, že začínám Weizman vnímat jako samozřejmost. Protože ať jste o tomhle místě snili sebevíc, jednou se stane vaši rutinou. A člověk se musí zastydět, když si uvědomí s jak otráveným obličejem někdy přiloží zaměstnaneckou kartu k turniketům. Protože kdybych někoho takového viděla před osmnácti měsíci, pěkně by mě namíchlo, jak si neváží toho, co má.
X. Hebrejština nemá X a místo toho píše ks. Jako my, když jsme byli malí. Doteď mám před očima, když jsme v ulpanu četli cizí slova v hebrejštin a ona ta písmenka pro tet a samech vypadají dost podobně. A spolužák přečetl seks namísto tekst. Jo a smáli jsme se tomu, protože je nám pět. Ale čekali byste tohle na první hodině jazyka, co považujete za náboženský?
Y jako yalla. Yalla (čti jala) je tu arabské slovo úplně pro všechno. Když někoho povzbuzujete, popoháníte, oceňujete, zdravíte při setkání, zdravíte při loučení, když se na něčem dohodnete, když vás někdo nebo něco irituje. Já a můj kamarád z Azrieli používáme místo We made it pouze We yallad. Takže je to prostě za námi, aniž bychom museli specifikovat co přesně. A pro-tip: Já jsem používala yalla i na hraničním přechodu v Egyptě a nemusela jsem vyplnit ten divnopapír, co vyplňovali ostatní.
Z jako Zuzana.
Snažím se lidi naučit říkat mi Zuzka a většina z nich to už bravurně
zvládá a někteří se stále vytrvale snaží s fluktuující úspěšností. A pak
jsou tu tací, co se snažit nemusí, protože je něco jako vaše pohodlí nezajímá.
Často to jsou ti, kteří vám do života kecají nejvíc.
Komentáře
Okomentovat