Je mi jasné, že asi všichni chcete, abych mluvila o TOM, ale já o TOM ještě mluvit nechci. Tohle povídání o mé květnové návštěvě bylo strženo vírem událostí, ale je příjemné si ho připomenout. Poté, co jsem vyhrála spor ohledně práva na existenci mé skleněné krabičky v menze, otevřela se mi vzápětí nová byrokratická fronta. A to poté, co mi Lucio poslal zprávu, když jsem byla u zubaře – ano, vskutku špatné načasování – ve které mi sice dovolil jet domů na promoci, ale nabádal mě k dodržení počtu dnů dovolené, kterých je zatraceně málo a které už asi doopravdy nemám a Lucio nelenil vyčlenit několik kilobajtů své pracovní paměti, aby si to spočítal. Jenže já jsem mu to spočítala nazpět a ano, omlouvám se ti, Lucio, slíznuls to v tu chvíli i za jiné. Nicméně Lucio je nebetyčný frajer a tak mě povzbudil poslat své podněty oficiální cestou. Musela jsem to trochu učesat, protože v té původní zprávě, za kterou se trošku červenám, jsem celý systém označila za krutý s oh...
Znáte taková ta rána, kdy se probudíte po neplánovaném večírku a ještě to obecně není zrovna váš Miss World den , protože tu opuchlou osobu s poďobaným obličejem a rozcuchanými vlasy ani nepoznáváte? A máte samozřejmě hlad a v lednici nic není, jakože doopravdy nic, protože místo precizně naplánovaného nákupu jste se včera večer nechali přemluvit k návštěvě hospody a namísto potravin do košíku jste sázeli piva do hrdla. A tak se ráno jenom decentně máznete es-pé-efkem, což si zdůvodníte ne svou leností, ale tím, že je potřeba nechat pleť trochu odpočinout přece, vlasy zkrotíte v drdolu a vyrazíte směr nákup. A právě tehdy a jen tehdy, narazíte na ulici na Lucia a jeho ženu, srážka je nevyhnutelná, protože už na vás mává. Nechápete jak si vás mohl tak rychle všimnout a ještě s vámi stihne konverzovat, zatímco vy litujete, že v Izraeli není mnoho kanálů, kam byste se mohli v tu chvíli propadnout. A celý den se nese v tomto duchu. Třeba, když se alespoň o...