Dávno předtím, v pralesních dobách, než začala být v kurzu Spalující rivalita o hokejistech, my jsme tajili ve škole dech nad Úplným zatměním, kde mlaďounký Leo DiCaprio a David Thewlis (profesor Lupin!) rozšiřovali naše obzory - a hlavní bylo se nepodívat na spolužačky! Prostě ne! A snad se oni nedívají na mě! Nicméně snímek mě obohatil i v mnoha jiných ohledech a třeba citátem z úst mladého Lea ztvárňujícího Arthura Rimbauda „Nesnesitelné na tomhle světě je to, že nesnesitelné není vůbec nic.“ Mohu potvrdit. Válka završuje svůj třetí týden a její konec se zdá snad ještě vzdálenější než po třetím dni. Přestože se na nás ve zprávách neustále valí informace – o kterých si nedělám iluze, nebojte, - že Írán přišel již o 92% raketové síly, zrovna tak se na nás neustále valí z chytrých telefonů další a další upozornění na další a další raketové útoky. Pro nás se tento týden situace dokonce zhoršila. Teď už můžu prozradit, že nás institut evakuoval do Jeruzal...
Moji kolegové o mně vždycky s oblibou říkají, že je vždycky dokážu rozesmát. Což o to, já jsem vtipná, ale oni tak jaksi pozapomněli na přezdívku Čechů z Druhé světové války. Smějící se bestie. Takže zatímco já hniju evakuovaná v hotelu a nevím, jestli tu nesrostu se zemí našeho atria, kde trávím většinu dnů, Aranka nám neváhala z Česka poslat podporu v podobě článku o Gabrielu Márquezovi, který v jednom hotelu strávil tři roky. Ale zase dostal Nobelovu cenu… Válka je naprosto bezprecedentní situace, obzvlášť pokud jste na ni v cizině sami, na poměrně malém prostoru s poměrně velkým množstvím lidí. Značně tak otestuje vaši celkovou odolnost i vaše vztahy. Někteří lidé vás nepřekvapí. A to na obě strany. V ideálním případě vám pomůže kamarád, od kterého byste to očekávali, v realistickém případě vás podrazí někdo, od koho jste to očekávali taky. Někteří vás překvapí mile. Krize v nich probere to nejlepš...