Přeskočit na hlavní obsah

Early warning systém update: Izraelská Zuzka přijíždí

Raketové střely z Jemenu do mého každodenního života vnášejí nejvíce zaručené akce, po spinech samozřejmě; myslím, že všechny rakety, co na mě kdy letěly, byly ve skutečnosti jejich, až na ten jeden žhavý výstřel z Gazy, co mě přepadl v Tel Avivu. Ale Húthiové mají na svědomí i můj přeslavný odlet, kdy jsem se podívala do hlubokého podzemí Ben Gurionova letiště (naštěstí kvůli siréně, ne v rámci bezpečnostní prověrky). Nicméně se jim podařilo nevídané a tentokrát to letiště doopravdy zasáhli. Pokud nevíte, jak tahle hra funguje, tak si aspoň zapamatujte jedno pravidlo – NE letiště a NE přístavy. Ostatní teroristické organizace to respektovaly, nicméně asi své vzdálené spojence zapomněly informovat. Takže Húthiové udělali díru do pole u Ben Gurionova letiště a teď je z jejich letiště díra v poli. A to jsme se na ty jejich rakety zrovna tak vybavili…

  O Early Warning Systému jsem se dozvěděla na nějaké nudné přednášce katedry chemické a biologické fyziky, kdy mi Tzofar vyslala lehký elektrošok do hodinek na zápěstí. Na zlomek vteřiny jsem zadoufala, že mé utrpení přerušil nálet, bylo to ovšem nudné oznámení o novém updatu. Elektrošoky do zápěstí dostávám pouze od Tzofar nebo od Lucia, prostě jakmile mi zavrní zápěstí, vím, že to bude nějaká bomba. Update jsem původně považovala za nějaký kybernetický útok, rozhodně si o mně nikdo nemůže myslet, že mi přijde zpráva Stáhněte zde a já na to doopravdy kliknu. (Hahaha, jako moje kolegyně, která teď klikla na zkušební e-mail Weizmannova institutu, jestli umíme rozpoznat podvodné zprávy a teď asi bude muset na školení.) Já neklikám zásadně na nic, i když mi chodí hysterické e-maily jako Změňte si heslo po půl roce (nebyl to podvod) nebo Vyplňte docházku (tam praktikuju nekalé triky na oplátku já). Samozřejmě jsem se tak napůl za svoji paranoiu styděla, tak jsem všechny odbyla jenom tím, že já už jsem navyklá na svůj život a nepřeji si změny. A na to se mi všichni smáli, že mám ráda svůj život plný překvapení. Jako by jo no, ale když jsem zjistila, že můžu Tzofar aktualizovat v AppStoru bez podezřelého linku, tak jsem to nakonec udělala.
  Ono to má něco do sebe. Jemen je o poznání dál než třeba Gaza nebo Libanon a když vystřelí rachejtli, tak o tom samozřejmě Izrael ví mnohem dříve, než nám spustí sirény. A tak nám bylo nabídnuto, že jakmile o té raketě budou vědět, oznámí to i nám v zasažených oblastech a dají nám tak i několik celých minut (!) na to, abychom vyhledali úkryt, což se skvěle hodí, když jste někde venku. Prostě nebývalý luxus. V popisu updatu se navíc dušovali, že Early Warning Systém můžete kdykoli vypnout, nicméně jsem dosud nezjistila kde a jak.
Stejně jako já na začátku mého postdocu, i náš nový systém ze začátku nebyl moc k užitku. Například mě vzbudil ve 2:44, že bude raketa. Já jsem samozřejmě stoik, čelící hybridní válce tím způsobem, že se nenechám omezovat a zavřu mamad (čti: obrněnou místnost ve svém bytě), až spustí sirény. Protože spoustu těch raket sestřelí už po cestě nebo to samo někde spadne jako hruška, tak co bych se namáhala. Jenže jsem čekala pět minut… pak deset minut… a přemýšlela, co Tzofar myslí tím V následujících minutách. A tak jsem prostě usnula. Ráno jsem se podívala do aplikace a hádejte co – Early Warning Systém vzbudil snad všechny kraje v Izraeli, s ironií tomuto místu vlastní, kromě toho jediného kraje, kde nakonec spustili sirény. Miluju.
  Ale zrovna tak jako já na postdocu, i Early Warning Systém se poměrně slušně zaběhl a už podvakrát mě ušetřil dost ošemetné situace. Ono, pokud můžu parafrázovat, můžeš sice dostat postdoca z Evropy, ale už nedostaneš Evropu ze svého postdoca. A tak se mi vážení poprvé a po takřka sedmi měsících tady stalo, že mi zazvonil budík a já ho vypla s tím, že je přece neděle. Vzbudila jsem se za deset minut devět, s tím, že dobré mravy tu velí ukázat se aspoň v devět třicet. Tak jsem začala pospíchat, ale bez kafe já neodejdu, to by si rozhodně nikdo snad ani nepřál zažít. Tak rychle rychle hodit do gala a čekat, až kávička aspoň trochu vychladne a už jen tak tak vycházím, když tu náhle…. elektrošok. Říkala jsem si, že to už mě asi shání Lucio, ale bylo to horší (?), byl to Early Warning. A jak jsem za to byla ráda, protože jeden z mých největších strachů tady je nálet na ulici, kde musíte prostě jen zalehnout a zakrýt si hlavu (umíte si představit, jak se u toho tady v té poušti zapráším??) Ale díky ti Tzofar, žes mě nenechala z domu odejít, a díky vám Húthiové, za těch deset minut navíc s ranní kávičkou. (Protože po doznění sirén nesmíte deset minut opustit budovu, dokud nepopadají šrapnely. Nicméně pokud by mě nějaký šrapnel trefil a zrovna to zachytila pouliční kamera, prosím dejte ten virál na sociální sítě NMR-Challenge).
  Nicméně z mého života překvapivé nálety úplně nevymizely, protože s mojí úrovní autismu/u-prdelismu/přepracovanosti/mentálního check outu si sice přečtu Early Warning, ale pak buď začnu ihned dostávat zprávy od kamarádů nebo je sama posílám nebo prostě jen projíždím Instagram a mezitím se mi úplně vykouří z hlavy, že nějaký Warning vůbec byl a siréna je pro mě nanovo překvapení.
Edit: Dneska mě Early Warning zachránil zas. Zrovna jsem šla ráno z posilovny (ano, před prací chodím do posilovny v kampusu), když jsem dostala elektrošok. Takže k těm čtyřiceti minutám ranního peklíčka jsem se ještě musela pořádně rozběhnout k menze, kde jsem naštěstí věděla, kde ten kryt je, protože jsme tam loni v červnu s mámou bydlely v horních patrech. Nakonec ale sirény v Rehovotu nespustili, zato jsem viděla několik hotelových hostí v pyžámkách.
  Ovšem teď dostává Early Warning i Česká republika, protože jsem si koupila letenky, abych si mohla vyzvednout ten Ph.D. diplom a zjistila, jestli mi tedy udělili nějaké to ocenění za můj přínos české akademii (spoiler: určitě ne). Ale pozor, výstraha. V následujících několika dnech neotevře dveře vašich životů ta evropská Zuzka s ostýchavým výrazem ve tváři, ale rozkopne je izraelská Zuzka, chaim šeli, ma kore, kapara! Martin, ma ze? Lama ata lo medaber iti?
  Kdo to je izraelská Zuzka? Nový koncept spinové dynamiky. Sama ji ještě poznávám. Na první pohled holka, která je o poznání štíhlejší a opálenější (ta mrcha!), s lepší pletí a taky setsakra zběhlejší a vzdělanější v NMR spektroskopii. Holka, která poznala svoji cenu a místo, kam patří, a lidi, kteří ji mají doopravdy rádi. Tak se pojďme podívat na to, jak překonání Středozemního moře změnilo můj život.
  Pokud jste si dali sraz s evropskou Zuzkou, ona vždycky dorazila tak o pět nebo deset minut dřív a pak čekala a čekala, ale prostě pořád lepší, než přijít pozdě. Izraelská Zuzka má sraz za pět minut, cesta trvá osm a ona ještě ani nevyšla. Ále, Israeli sharp on time. Pokud se ve skupině řešilo, kdo si kam sedne, kdo si kam lehne nebo cokoli, na čem se bylo potřeba shodnout, evropská Zuzka jen potichu seděla a tak napůl čekala, co na ni zbude, i když s tím pak byla nespokojená. Izraelská Zuzka nemá problém zabrat si nejlepší postel na trojlůžáku na konferenci, když přijela první, nebo rezolutně prohlásit, že chobotnice jíst nebude, takže Lucio objednal paštiku jenom pro ni. Je to jak to je. (Nicméně pokud se dělí s kamarády, samozřejmě jim dá lepší díl.) Evropská Zuzka byla ohromně ohleduplná a nikdy se s telefonem nezastavila na ulici, kde by mohla překážet. Izraelská Zuzka se s klidem zastaví ve dveřích, protože píše Lucio. Izraelská Zuzka taky telefonuje v kanceláři v jazyce, kterému nikdo nerozumí a děsí své kolegy, když prohazuje pozměněná jména jako Lucia, Eltonem nebo Markovi. Evropská Zuzka psala zprávy, izraelská Zuzka nahrává hlasovky, kdekoli a kdykoli, takže jsou v pozadí slyšet auta, lidi se kterými se baví na ulici nebo nálet. Evropská Zuzka používala tak tři nebo čtyři gesta, izraelská Zuzka mluví rukama. Obě zabíjejí pohledem zde známým jako Ty seš to poslední hovno, se kterym se tady chci bavit. Evropská Zuzka snědla jídlo, které původně položili lidem u jiného stolu a ti ho prohrábli vidličkou než zjistili, že to není jejich. Izraelská Zuzka nemá problém se ozvat a dokonce vyhlásila mini-válku za možnost odnášet si jídla z menzy ve vlastních skleněných krabičkách (a vyhrála). Evropská Zuzka měla všechno pohlídané a vychytané, izraelská Zuzka má propadlou občanku a je jí to jedno. Evropská Zuzka se pořád strachovala a byla opatrná, izraelská Zuzka jezdí na koni a prolézá jeskyně. Evropská Zuzka kupovala mléko v modré krabici, izraelská Zuzka kupuje to v červené; obě jsou nízkotučná. Evropská Zuzka hodně přemýšlela a plánovala, izraelská Zuzka je impulzivní a věří na sílu intuice. Evropská Zuzka se styděla oslovit profesory, izraelská Zuzka jim střílí e-maily jako sobě rovným a oni ji pak tak i berou.
  Evropská Zuzka hodně přemítala, co si o ní lidé okolo myslí.
  Izraelská Zuzka to nedělá. Zná svoji cenu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak být international postdoc a nezbláznit se z toho

  Odjet na postdoc to je vlastně takový vás restart po náročném doktorátu, taková psychologická regenerace, chození do práce s úsměvem a ježdění po konferencích (s ještě větším úsměvem), zabydlení v nějaké peckové zemi. Je to pravda, ale není to jenom to. Odjet na postdoc, to taky znamená nechat všechno a všechny za sebou, zabalit si veškeré svoje živobytí do tří kufrů, zredukovat vaše vztahy na ikonky na WhatsAppu a neosobní jména v e-mailech a opustit bezpečné místečko vašeho vědeckého pole. Jak se z toho nezbláznit?     Tak hned na úvod byste mohli podotknout, že já už jsem se zbláznila dávno, protože jsem si mohla vybrat jakýkoli postdoc na světě a já jsem se vypravila do válečné zóny za chlapem, kterého jsem viděla naživo jednou. Ale to nechme stranou nebo na nějaký profesionální pato-psychologický posudek. On ani postdoc v jiné zemi, která jenom od začátku tohoto roku nečelila válce s okolními státy, válce s jadernou mocností, počí...

Odvrácená strana Měsíce aneb Jaké to je být international postdoc

  Myslím, že už jsem se tady zmiňovala o tom, že jsem ve skutečnosti nepotkala mnoho lidí, kteří by odjeli na postdoc do cizí země úplně sami, to znamená bez manželky, přítelkyně nebo přítele, nebo do země, kde nemají rodinné zázemí (připomeňte mi někdo, proč jsem nejela do toho Švýcarska vlastně). Ve skutečnosti takhle statečnou znám jenom jednu moc talentovanou paní, která objela Německo, Austrálii a Japonsko, ale namísto uznání jí to na české NMR scéně vyneslo něco krapet jiného. A pak jsem tu já, kdo se po doktorátu sbalil a odjel na vlastní pěst do válečné zóny. Dnes je to sto dní mého postdocu a možná je čas se ohlédnout trochu zpátky a zanechat nevyžádané tipy a rady, protože moje kamarády za chvíli postdoc čeká, že jo? Že jo???   Co je ze všeho nejlepší na tom být na postdocu sami je to, že jste sami. A úplně nejhorší na tom být na postdocu sami je to, že jste sami. Bydlím sama v moderním několikapokojovém bytě od Weizmannu, můžu si přijít domů ve dvě ráno z Arančiných...

Ze Západního břehu na Západní pobřeží

   Dneska máme v Izraeli volno, protože slavíme jom ha-acma-ut , čili Den nezávislosti, který je sice až 14. května, ale slaví se už teď. Což aspoň nenarušuje mé biorytmy navyklé na volný první máj a dovolila jsem si dnes opustit Weizmann. Den nezávislosti dostál svému jménu a chybí tady snad už jenom Will Smith. Izrael je v plamenech. Kopce nad Jeruzalémem rudě žhnou, evakuuje se, hasiči nasazují vlastní životy. Palestinské sociální sítě nabádají k zakládání nových požárů. Místo plánovaných oslav jen obavy a hustý kouř. Situace je natolik vážná, že i systém DROZD – který zůstává němý i při každodenním bombingu – začal rozesílat varovné zprávy. Zrovna tak Weizmannův institut. Vyhledejte svého přímého nadřízeného. A Lucio řekl „Cítíš kouř? Ne. Tak dobrý.“ Ale s ohledem na to, kolikrát jsme měli covid se na to raději nespoléhejte…     Pohled na děsivý požár mě vzpomínkami vrací do prosluněné Kalifornie, kde redwoody vstávají z popela jako p...