Přeskočit na hlavní obsah

Early warning systém update: Izraelská Zuzka přijíždí

Raketové střely z Jemenu do mého každodenního života vnášejí nejvíce zaručené akce, po spinech samozřejmě; myslím, že všechny rakety, co na mě kdy letěly, byly ve skutečnosti jejich, až na ten jeden žhavý výstřel z Gazy, co mě přepadl v Tel Avivu. Ale Húthiové mají na svědomí i můj přeslavný odlet, kdy jsem se podívala do hlubokého podzemí Ben Gurionova letiště (naštěstí kvůli siréně, ne v rámci bezpečnostní prověrky). Nicméně se jim podařilo nevídané a tentokrát to letiště doopravdy zasáhli. Pokud nevíte, jak tahle hra funguje, tak si aspoň zapamatujte jedno pravidlo – NE letiště a NE přístavy. Ostatní teroristické organizace to respektovaly, nicméně asi své vzdálené spojence zapomněly informovat. Takže Húthiové udělali díru do pole u Ben Gurionova letiště a teď je z jejich letiště díra v poli. A to jsme se na ty jejich rakety zrovna tak vybavili…

  O Early Warning Systému jsem se dozvěděla na nějaké nudné přednášce katedry chemické a biologické fyziky, kdy mi Tzofar vyslala lehký elektrošok do hodinek na zápěstí. Na zlomek vteřiny jsem zadoufala, že mé utrpení přerušil nálet, bylo to ovšem nudné oznámení o novém updatu. Elektrošoky do zápěstí dostávám pouze od Tzofar nebo od Lucia, prostě jakmile mi zavrní zápěstí, vím, že to bude nějaká bomba. Update jsem původně považovala za nějaký kybernetický útok, rozhodně si o mně nikdo nemůže myslet, že mi přijde zpráva Stáhněte zde a já na to doopravdy kliknu. (Hahaha, jako moje kolegyně, která teď klikla na zkušební e-mail Weizmannova institutu, jestli umíme rozpoznat podvodné zprávy a teď asi bude muset na školení.) Já neklikám zásadně na nic, i když mi chodí hysterické e-maily jako Změňte si heslo po půl roce (nebyl to podvod) nebo Vyplňte docházku (tam praktikuju nekalé triky na oplátku já). Samozřejmě jsem se tak napůl za svoji paranoiu styděla, tak jsem všechny odbyla jenom tím, že já už jsem navyklá na svůj život a nepřeji si změny. A na to se mi všichni smáli, že mám ráda svůj život plný překvapení. Jako by jo no, ale když jsem zjistila, že můžu Tzofar aktualizovat v AppStoru bez podezřelého linku, tak jsem to nakonec udělala.
  Ono to má něco do sebe. Jemen je o poznání dál než třeba Gaza nebo Libanon a když vystřelí rachejtli, tak o tom samozřejmě Izrael ví mnohem dříve, než nám spustí sirény. A tak nám bylo nabídnuto, že jakmile o té raketě budou vědět, oznámí to i nám v zasažených oblastech a dají nám tak i několik celých minut (!) na to, abychom vyhledali úkryt, což se skvěle hodí, když jste někde venku. Prostě nebývalý luxus. V popisu updatu se navíc dušovali, že Early Warning Systém můžete kdykoli vypnout, nicméně jsem dosud nezjistila kde a jak.
Stejně jako já na začátku mého postdocu, i náš nový systém ze začátku nebyl moc k užitku. Například mě vzbudil ve 2:44, že bude raketa. Já jsem samozřejmě stoik, čelící hybridní válce tím způsobem, že se nenechám omezovat a zavřu mamad (čti: obrněnou místnost ve svém bytě), až spustí sirény. Protože spoustu těch raket sestřelí už po cestě nebo to samo někde spadne jako hruška, tak co bych se namáhala. Jenže jsem čekala pět minut… pak deset minut… a přemýšlela, co Tzofar myslí tím V následujících minutách. A tak jsem prostě usnula. Ráno jsem se podívala do aplikace a hádejte co – Early Warning Systém vzbudil snad všechny kraje v Izraeli, s ironií tomuto místu vlastní, kromě toho jediného kraje, kde nakonec spustili sirény. Miluju.
  Ale zrovna tak jako já na postdocu, i Early Warning Systém se poměrně slušně zaběhl a už podvakrát mě ušetřil dost ošemetné situace. Ono, pokud můžu parafrázovat, můžeš sice dostat postdoca z Evropy, ale už nedostaneš Evropu ze svého postdoca. A tak se mi vážení poprvé a po takřka sedmi měsících tady stalo, že mi zazvonil budík a já ho vypla s tím, že je přece neděle. Vzbudila jsem se za deset minut devět, s tím, že dobré mravy tu velí ukázat se aspoň v devět třicet. Tak jsem začala pospíchat, ale bez kafe já neodejdu, to by si rozhodně nikdo snad ani nepřál zažít. Tak rychle rychle hodit do gala a čekat, až kávička aspoň trochu vychladne a už jen tak tak vycházím, když tu náhle…. elektrošok. Říkala jsem si, že to už mě asi shání Lucio, ale bylo to horší (?), byl to Early Warning. A jak jsem za to byla ráda, protože jeden z mých největších strachů tady je nálet na ulici, kde musíte prostě jen zalehnout a zakrýt si hlavu (umíte si představit, jak se u toho tady v té poušti zapráším??) Ale díky ti Tzofar, žes mě nenechala z domu odejít, a díky vám Húthiové, za těch deset minut navíc s ranní kávičkou. (Protože po doznění sirén nesmíte deset minut opustit budovu, dokud nepopadají šrapnely. Nicméně pokud by mě nějaký šrapnel trefil a zrovna to zachytila pouliční kamera, prosím dejte ten virál na sociální sítě NMR-Challenge).
  Nicméně z mého života překvapivé nálety úplně nevymizely, protože s mojí úrovní autismu/u-prdelismu/přepracovanosti/mentálního check outu si sice přečtu Early Warning, ale pak buď začnu ihned dostávat zprávy od kamarádů nebo je sama posílám nebo prostě jen projíždím Instagram a mezitím se mi úplně vykouří z hlavy, že nějaký Warning vůbec byl a siréna je pro mě nanovo překvapení.
Edit: Dneska mě Early Warning zachránil zas. Zrovna jsem šla ráno z posilovny (ano, před prací chodím do posilovny v kampusu), když jsem dostala elektrošok. Takže k těm čtyřiceti minutám ranního peklíčka jsem se ještě musela pořádně rozběhnout k menze, kde jsem naštěstí věděla, kde ten kryt je, protože jsme tam loni v červnu s mámou bydlely v horních patrech. Nakonec ale sirény v Rehovotu nespustili, zato jsem viděla několik hotelových hostí v pyžámkách.
  Ovšem teď dostává Early Warning i Česká republika, protože jsem si koupila letenky, abych si mohla vyzvednout ten Ph.D. diplom a zjistila, jestli mi tedy udělili nějaké to ocenění za můj přínos české akademii (spoiler: určitě ne). Ale pozor, výstraha. V následujících několika dnech neotevře dveře vašich životů ta evropská Zuzka s ostýchavým výrazem ve tváři, ale rozkopne je izraelská Zuzka, chaim šeli, ma kore, kapara! Martin, ma ze? Lama ata lo medaber iti?
  Kdo to je izraelská Zuzka? Nový koncept spinové dynamiky. Sama ji ještě poznávám. Na první pohled holka, která je o poznání štíhlejší a opálenější (ta mrcha!), s lepší pletí a taky setsakra zběhlejší a vzdělanější v NMR spektroskopii. Holka, která poznala svoji cenu a místo, kam patří, a lidi, kteří ji mají doopravdy rádi. Tak se pojďme podívat na to, jak překonání Středozemního moře změnilo můj život.
  Pokud jste si dali sraz s evropskou Zuzkou, ona vždycky dorazila tak o pět nebo deset minut dřív a pak čekala a čekala, ale prostě pořád lepší, než přijít pozdě. Izraelská Zuzka má sraz za pět minut, cesta trvá osm a ona ještě ani nevyšla. Ále, Israeli sharp on time. Pokud se ve skupině řešilo, kdo si kam sedne, kdo si kam lehne nebo cokoli, na čem se bylo potřeba shodnout, evropská Zuzka jen potichu seděla a tak napůl čekala, co na ni zbude, i když s tím pak byla nespokojená. Izraelská Zuzka nemá problém zabrat si nejlepší postel na trojlůžáku na konferenci, když přijela první, nebo rezolutně prohlásit, že chobotnice jíst nebude, takže Lucio objednal paštiku jenom pro ni. Je to jak to je. (Nicméně pokud se dělí s kamarády, samozřejmě jim dá lepší díl.) Evropská Zuzka byla ohromně ohleduplná a nikdy se s telefonem nezastavila na ulici, kde by mohla překážet. Izraelská Zuzka se s klidem zastaví ve dveřích, protože píše Lucio. Izraelská Zuzka taky telefonuje v kanceláři v jazyce, kterému nikdo nerozumí a děsí své kolegy, když prohazuje pozměněná jména jako Lucia, Eltonem nebo Markovi. Evropská Zuzka psala zprávy, izraelská Zuzka nahrává hlasovky, kdekoli a kdykoli, takže jsou v pozadí slyšet auta, lidi se kterými se baví na ulici nebo nálet. Evropská Zuzka používala tak tři nebo čtyři gesta, izraelská Zuzka mluví rukama. Obě zabíjejí pohledem zde známým jako Ty seš to poslední hovno, se kterym se tady chci bavit. Evropská Zuzka snědla jídlo, které původně položili lidem u jiného stolu a ti ho prohrábli vidličkou než zjistili, že to není jejich. Izraelská Zuzka nemá problém se ozvat a dokonce vyhlásila mini-válku za možnost odnášet si jídla z menzy ve vlastních skleněných krabičkách (a vyhrála). Evropská Zuzka měla všechno pohlídané a vychytané, izraelská Zuzka má propadlou občanku a je jí to jedno. Evropská Zuzka se pořád strachovala a byla opatrná, izraelská Zuzka jezdí na koni a prolézá jeskyně. Evropská Zuzka kupovala mléko v modré krabici, izraelská Zuzka kupuje to v červené; obě jsou nízkotučná. Evropská Zuzka hodně přemýšlela a plánovala, izraelská Zuzka je impulzivní a věří na sílu intuice. Evropská Zuzka se styděla oslovit profesory, izraelská Zuzka jim střílí e-maily jako sobě rovným a oni ji pak tak i berou.
  Evropská Zuzka hodně přemítala, co si o ní lidé okolo myslí.
  Izraelská Zuzka to nedělá. Zná svoji cenu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Chcete tomato?

Chcete tomato? Já jsem chtěla tomato. Chtěla to, má to. Pojďte si se mnou znovu prožít mých prvních 72 hodin v Izraeli… Pondělí 14. října, den první      Den odletu do Izraele. Den, kdy už vás ani neporazitelná kombinace kafe a víno na letišti nedají do kupy. Den, kdy musíte říct spoustu sbohem a ahoj. A taky den, kdy vaše Bc-Mgr-PhD úsilí vykrystalizuje v jediný moment, a vám dojde, že je to právě tenhle okamžik, pro který jste devět let dřeli. Dřeli jste, abyste teď stáli s fůrou těžkých zavazadel na Terminálu 1 a brečeli. Fňuk. Bůůů, škyt. První krok je ale vždycky nejtěžší a tak se statečně sunete dál. Plánovali jste si koupit v duty free parfém, ale teď vám to přijde jako naprostá pitomost. Myslíte si, jak jste hustí a stateční, ale konkrétně můj psychický stav se nejspíš moc nezlepšoval, protože když jsem nastupovala do letadla, tak se mě kapitán letu – ano, kapitán letu, ten, co bude řídit náš boeing, bezesporu bývalý vojenský pilot, co sestřelo...

Kdo je to postdoc a proč se jím (ne)stát

  Kdo je to postdoc? Čím vším si musel projít, aby se dostal až sem, a co všechno ještě bude muset zvládnout? Vědecká obec má jeden z nejsilnějších kastovních systémů na světě. A jelikož tenhle blog se bude hodně vědy týkat, rozhodla jsem se za strukturou takové běžné laboratoře ohlédnout a vás vzít s sebou.     Samozřejmě doufám, že mi tento článek pomůže v sobě uzavřít doktorát, natěší mě na postdoc a dodá mi motivaci na další kroky...     ... ale co si budem, může to skončit i tak, že na konci roztrhám svoji El Al flex letenku a uteču do lesa.     Tak jdeme na to.     Bakalářští studenti     Bakaláře máme všichni rádi a oni mají rádi nás. Převážně proto, že se navzájem vídáme jednou nebo dvakrát týdně a to ještě na pár hodin, takže o sobě nic nevíme a nestíháme si tak lézt na nervy. Musíte počítat s tím, že většině bakalářských studentů se budete muset těch pár hodin týdně doopravdy věnovat a zkrátka kontrolovat, jestli si se vš...

And the money kept rolling in... aneb jak jsem vyhrála příspěvek od Nadace Experientia

 Pokud jsme my chemici v něčem doopravdy dobří, tak je to počítání pravděpodobnosti. Jak pravděpodobné je, že... získám tento grant? 50 %? 20 %? 3 %?  To pak takový správně posedlý chemik nelení a - pokud má tu možnost - zjišťuje v rezervačním systému seminárních místností, na jak dlouho si komise zasedačku zamluvila, následně dělí tento čas délkou své audience, aby zjistil, na kolik lidí je tam tedy místo, a podle jmen v komisi se snaží rozhodnout, zda započítat pauzu na oběd, popřípadě jak dlouhou. Tato obsese kvantitativní analýzou nás naplňuje pocitem klidu a bezpečí.   Ale pak přijdou zahraniční stáže Nadace Experientia a celá výpočetní chemie pravděpodobnosti se hroutí a padá a zavaluje chemika pocitem nihilismu. Pro ty, co jsou v oboru noví, tak Nadace Experientia uděluje roční stipendium na stáže mladých chemiků na výběrových školách v zahraničí jako jsou Yale, University of Chicago nebo Okinawa Institute. Zisk takového stipendia vám nejenom že "otevře dveře do sv...