Jeruzalém, Mrtvé moře, Nazareth, bílý Tel-Aviv, Betlém, Galilejské jezero, Yafo, poušť Negev, Ejn Gedi, Masada, život beduínů, kolébka civilizace, Eilar, Rudé moře a jeho korály... To jsou všechno upoutávky řady cestovních kanceláří na cestu do Izraele. Ale co když nejste moc na náboženství ani památky a návštěva Teláče ani Mrtváku vás neuspokojuje? Možná si vyberete z těchto skrytých důvodů, proč sem přijet.
Jste závislí na adrenalinu
Pokud vám váš
každodenní život – práce, kolegové, děti, peníze, studenti, domácnost, časový press,
laborka – nepřináší dostatečný stres, otupěli jste vůči zprávám v televizi
a pořád máte takový plíživý dojem, že byste rádi něco zažili – tak pojeďte do
Izraele!
Izrael má totiž
jednu vychytávku, naprosto adrenalinovou bombu, a to jsou raketové útoky.
Jenomže to pravé kouzlo tkví v tom, že rakety tu neútočí jako lord
Voldemort na Harryho Pottera, jednoduše vždycky v červnu, až má Harry po
zkouškách. Rakety můžou přiletět kdykoli, ať už děláte cokoli a s kýmkoli.
No není to úžasné?
Nicméně vám dám
tajný tip, kdy rakety stoprocentně nepřiletí: Kdy by se vám to snad i hodilo.
Třeba když už dlouho čekáte v bance a potřebovali byste být někde jinde
nebo když vás někdo z něčeho vyvolá ve škole. Naopak rády se přiletí
podívat, když máte dobrou náladu a příjemné plány.
Takže tu vlastně žijete ten svůj každodenní život s tou prací, kolegama, penězma (teda spíš bez peněz), studentama, domácností a laborkou, ale do toho nikdy nevíte, kdy přiletí rakety, jaké budou, kdo vám je poslal, jak dlouho to bude trvat a jestli to přežijete. Ehm, připomeňte mi, proč že jsem pořád tady?
Chcete zhubnout
Jestli i vy patříte do skupiny
věčných dietářů s nevalnými výsledky, tohle je vaše země zaslíbená.
Izraelská kultura je protkaná pohybem a nedá se mu vyhnout. Ať už cvičíte ve venkovních posilovnách
(dostupných a čistých), plavete v moři (vybrat si můžete jakože ze tří,
ale v tom slaném olejíčku se plavat nedá, ani to nedoporučuju, snadno pak
skončíte v Jordánsku) anebo sbíháte několik pater do krytu (jako) o život.
Drtivá většina lidí kolem vás byla v armádě a postava i cvičení jim
jednoduše zůstaly. A taky spousta dalších traumat. V kombinaci s hezkým počasím, které tu je nonstop, prostě nemáte výmluvu, proč nepohnout zadkem.
Ale pohyb není všechno, přeci jen jsme to, co jíme. Izraelská kuchyně je skvělá, ale
co si budem. Lucio mi před příletem dal jednu nejdůležitější radu mého života a
to „pořádně se najez, než přijedeš“. To nakonec dopadlo tak, že jsem
v létě spásla tolik slaniny, až na mě apelovala obvodní lékařka, že toho
cholesterolu už je snad i dost (edit: taky jsem v srpnu plakala omastek). K radosti
mých cév je to teď samá zelenina, humus, zelenina, pita, ovoce, roastbeef,
zelenina a highlight týdne byly těstoviny (se zeleninou). Řekněme, že tohle je
světlá strana síly místní gastronomie. A co je Darth Vaderem temné strany?
Národní jídlo! Přivítejte na svoje talíře šnycel s hranolkami! Tá-tá-tá-ram-tatá-ram-tatá.
Místní kolorit – kuřecí šnycel typický pro středoevropské přistěhovalce (zde
známí jako aškenázi) a pořádné amerikánské hranolky. Dva pilíře místního státu
na jednom talíři (knedlík dodaj). Na ústavu máme šnycel echad ym čyps každý
den, jinak by vypukla vzpoura! A ihned v závěsu falafel (to je to, co jste
si nikdy xenofobně nedali v Česku, prostě osmažené koule z cizrny,
humusu a tahini, zelenina a pita), šavarma (tomu v Česku říkáme kebab, ale
to co tam do nás cpou je jakási jeho parodie) a hamburger, čti hamburgér (což jsem do teď
nepochopila, proč je tady nezdravý jídlo, když vyndali slaninu (přirozeně) a
sýr (protože sýr a maso najednou je velký ne-ne)).
 |
Šnycel echad ym čyps |
Konjunkce těchto dvou sil způsobuje,
že tady nikdo nevypadá normálně. Jak jako normálně? No třeba jako Češi. A jak
vypadají Češi? Když jdu po ulici v Praze, většina lidí nevypadá ani moc
hubená, ale zase ani objemná. Zato v Izraeli jsou buď lidé jak vystřižení
z letáčků o anorexii, anebo to jsou ti nejkulaťoulinkatější lidi, které
jsem kdy viděla. Ti „normální“ jsou právě ti noví postdoci. Zatím.
Proč bych teda zrovna tady měl/a
zhubnout? Nebudu naopak na cestu domů potřebovat dvě místa?
Tak to je jednoduché. Ceny
v obchodech v Česku i v Izraeli jsou stejné. Ano, ceny
v obchodech jsou stejné. Ceny na regálech jsou stejné! Aka vás prostě bude
všechno stát šestkrát tolik, co doma. A to už si rozmyslíte, jestli chcete sladkou
tyčinku za devadesát korun, pivo za osmdesát pět a hamburgér za tři sta
šedesát. Jako turista si musíte na jídlo vyhradit trochu víc peněz, než byste
asi čekali, nebo doopravdy přijet hubnout a docenit kouzlo pita funghi (což je
pita, která už vám začala plesnivět, ale nedá se svítit).
Neumíte se naštvat
Pokud doma patříte mezi ty
jedince, které nic nerozhodí, neumíte se pořádně naštvat, prásknout pěstí do
stolu a od plic si zařvat, vaše okolí si s vámi dělá co chce a nevíte jak
z toho ven, pak je Izrael zemí pro vás. Garantuji vám, že vás tady někdo
naštve, když ne už v letadle, ani v první hodině na zemi, tak do
druhého dne určitě.
Ať už vás někdo praští po hlavě
svým osmikilovým příručákem při zbytečně hysterickém výstupu
z letadla (čti dvanáctikilovým, stačí ho na váze podepřít nohou), nějaký
idiot po vás střelí raketu zrovna když si připalujete poslední cigaretu v krabičce,
takže místo sedmi minut pohody máte deset minut krytu, čekáte tři hodiny v bance
nebo si zrovna kolega „půjčí“ vaše kolo, Izrael vám jednoduše dříve či později
zvedne tlak. Ale spíše dříve.
Já jsem docela kliďas, ale jen pro ilustraci, co tu zaručeně dopaluje mě:
- Když se mě někdo znovu zeptá, jestli mám izraelské mobilní číslo, bez kterého tu skoro nic nezařídíte, ale o jehož důležitosti mě International Office „zapomněla“ informovat. Takže místo toho, abych si vyzvedla SIM kartu na příletech, potáhnu se pro ni na Ben Gurion Airport pomocí MHD.
- Když mě byrokracie Weizmannova Institutu zacyklí do nekonečného kruhu a já celý den bezvýsledně pobíhám po kampusu. Kampus tady není jako přechod tak 50 metrů mezi budovami A a D v ÚOCHB, tady počítejte barák od baráku tak 900–1500 metrů.
- Když se v Česku jmenuju Zuzana, z hebrejského Šošána, ale na doklady mi Izraelci prásknou Suzana, protože proč používat moje hezký hebrejský jméno, který už mám, když mi můžou dát nový a hnusný.
- Když mi dojde, že se na izraelských dokladech jmenuju Suzana Doplňková.
- Když mi různí byrokraté na Weizmannu dávají pokyny, které jdou proti sobě.
- Když mi chlápek u bazénu chce prodat permanentku za 1320 šekelů, když to podle Visiting Scientist Office má stát 660.
- Když kolega v práci vylije do našeho bílého porcelánového dřezu v kuchyni lógr a jde od toho.
- Když vidím, jak moc vybledla červená barva na letácích Bring Them Home Now, protože „vyspělý demokratickcý Západ“ považuje za naprosto v pohodě, že je tu ještě rok po té přes 100 nezvěstných rukojmích, včetně dětí.
Chcete zažít digitalizaci
Pokud vám zrovna stojí stavba
chatičky na důchod a nejste si jistí, jestli se konce stavebního řízení vůbec
máte šanci dočkat, pojeďte do Izraele. Tady funguje všechno on-line nebo
v aplikaci. Mobilní aplikace na pohyb, finance, sledování menstruačního
cyklu, ohřev vody v bazénu na dálku, aplikace chytré domácnosti nebo (ano,
nechci provokat) digitální stavební řízení jsou tu jakýmsi odrazovým můstkem.
Celá země tu navíc jede na WhatsAppu, to je tady přesně pro ty somráky jako já, co ještě nemaj místní číslo. Tady jsem
vybrala tři místní aplikace, které považuju za poměrně prdel zachraňující.
Tzofar nebo RedAlert. Tak tahle aplikace je od teď vaše nejlepší kamarádka, protože sleduje, jestli na vás náhodou neletí raketa. Pokaždé, když do vzdušného prostoru vstoupí raketa nebo nepřátelské letadlo, a je vyhodnocena její trajektorie, aplikace vám dá vědět, jestli se náhodou nenacházíte v místě dopadu nebo střetu s železnou kopulí. Pro tuto upozornění si můžete nastavit celou škálu zvuků (včetně vlastního) na škále od seriózního zvonění na poměrně klidné frekvenci přes zvuk sirény ve třech provedení až po veselou sambu a smích s výkřikem „Už to letí“ a explozí v pozadí. Na vaší nové nejlepší kamarádce je nejdůležitější to, že nemá problém vám skočit do řeči a pomocí krizových upozornění vám zazvoní ať už máte mobil ztišený, posloucháte muziku nebo telefonujete. Tzofar vám také nelení sdělit, kolik času máte a to počínaje třemi sekundami v oblasti při Gaze až po našich devadesát luxusních sekund. A navíc se vám nikdy nestane, že by se třeba dva týdny neozvala.
 |
Tzofar píše... |
RavKav. Prostě pro ty, co mají
odvahu vystrčit čumák z baráku. Je to vlastně taková místní Lítačka,
dokonce je to i zelené. V čem se mi aplikace líbí je ale to, že funguje jako
takový váš soukromý validátor a přiložením karty k telefonu vám načte,
kolik škalim vám ještě na cestování zbývá nebo kdy vám končí kupon. Můžete taky
snadno kupovat lístky sobě i svým kamarádům kdykoli si vzpomenete, prostě
kartička k telefonu, poslat peníze a už se jede. Výhoda, že si můžete stav
svých lístků kdykoli zkontrolovat, je větší než se může zdát. Nechat se tady
chytit bez jízdenky je to totiž poměrně vostře za 2 000 škalim, čili zhruba
13 000 korun. Takže RavKav.
FGS aplikace. Ta teda není veřejná, to je místní Studijní informační systém. Na jednom místě máte svůj rozvrh, stipendium, jaké přednášky můžete navštívit, co bude k obědu (šnycel), kolik máte dovolené (málo), nástěnku, mail, kontakty, mapu kampusu, a aplikace vám je navíc schopná poslat celou řadu potvrzení přímo na mail, třeba že jste postdoc nebo že máte platné vízum. No prostě jakoby ÚOCHB intranet měl integrovanou aplikaci společně s menzou ČVUT a docházkovým systémem (a já si myslím, že beztak brzo mít bude).
Tak co? Kdy letíte?
Komentáře
Okomentovat