Magnety a rakety

Tento týden jsem dostala skvělou příležitost jet na tři dny do Galileje, kam bych se sama teď jen stěží vydala, protože je to na hranici se Západním břehem, což teď není úplně nejzábavnější místo (teda pokud nepovažujete za zábavu plánovat bombové útoky v autobusech, pak je to hotový Disneyland). Takže jsem neváhala s registrací na Writing Retreat a vyrazila k onomu slavnému jezeru, kde Ježíš naverboval apoštoly, udělal zázrak s rybama a snad to bylo i to ono, po kterém chodil, toť mé vědomosti z Supplement Information k Tóře.     Nebudu lhát, že získat Azrieli stipendium nebyl pěkný záhul. Musela jsem doložit totéž, co pro Experinetii a k tomu další bambilion věcí, dopisů, doporučení a článků, absolvovat jak vědecký tak osobnostní pohovor. A to všechno v konkurenci celého světa, který se utkal o dvacet tři míst na izraelských univerzitách. Lucio ty statistiky viděl a řekl mi, že je na mě pyšný a i já bych na sebe měla být pyšná. Já mu ř...

  Asi nikoho z vědeckých kruhů nepřekvapí – protože to nepřekvapilo ani mě –, že být postdocem na Weizmannově institutu není váš úplně nejsnazší životní úkol. Což je krajní eufemismus. Většinu času jste ponoření do spinové dynamiky a akvizičních parametrů NMR spektroskopie, o kterých jste doposud nevěděli, že existují a jak zásadně vám ovlivňují život (čti: spektra, což je de facto váš život, protože kvalita spekter a kvalita života se náhle snoubí v jedno). NMR spektroskopie se z roztomilé metody proměnila v aplikovanou kvantovou mechaniku, což je příměr, který zmrazil úsměv na tváři i mně. A to je co říct.     Kvantová mechanika, kterou můžete dělat vlastníma rukama. Oddělení chemické a biologické fyziky. Ano, slyšíte dobře: f y z i k y. Já a fyzika. Doufám, že to profesor Rojko vidí. Nebo možná snad radši ani ne… On o mně vždycky říkal, že na fyziku mám, že mi to na ní myslí… Já nevím. Proč jsem se teda přihlásila na fyziku? No to je pros...

  Izrael je Svatá země a také země, kde se stalo asi nejvíce zázraků na kilometr čtvereční. Vlastně by tu měli mít spolu s mapami hustoty zalidnění a zelené plochy i mapu hustoty výskytu rozličných zázraků, docela by mě to zajímalo. Já sice zatím měním vodu jen v moč, ale pár parádních zázraků se mi tu již přihodilo. Ono jak tu má člověk k nebi trochu blíž, musí si dávat pozor na to, co si přeje. Mohlo by se mu to totiž splnit…   Na Weizmannově institutu máme teď pořádnou nálož práce a mohu tedy každému prozradit tajemství místního úspěchu: pracuj. Pracuj hodně, miluj to, miluj svoji rodinu, měj se o koho opřít a ty papery budou. I já snad budu jeden brzy mít. Nicméně v mezičase, zejména ve fázi Pracuj hodně, je občas docela těžké řešit i něco jiného kromě spinu a je tak nesmírně pohodlné odklánět některé záležitosti na druhou kolej. Ale naštěstí, Izrael je malá země a o náhody (zázraky) tu není nouze, takže i když celé dny dřete u magnetu a vše odkládáte...

Pokud je v Izraeli jedna věc doopravdy snadná, tak je to přijít někam takzvaně overdressed , prostě oblečeni mnohem honosněji, než všichni okolo vás a vypadat tak jako pitomec. Určitě se vám to tu stane. A proč je to tady tak snadné? Protože Izraelci jsou schopni přijít do divadla v džínách a triku a na vlastní svatbu si vezmou k obleku tenisky. Bílé, nutno podotknout plusové boty. Lidé tu chodí na ulicích v pantoflích. Na druhou stranu, když jde Izraelka dát kyvetu do magnetu, nemusí si sundat jediný šperk. Ne, nestíněné magnety netahají za všechny náušnice. Hádejte proč…   Když jsem si – kdysi dávno, snad v minulém životě – balila kufry do Izraele, řešila jsem otázku izraelského oblékání s Luciem, protože on je tu defacto moje nejbližší spojení s Evropou a vlastně takový arbiter elegantiae. Jelikož jsem si samozřejmě musela přivézt svoji disertační práci – kterou jsem ještě ani neotevřela, je přeci ke stažení na netu v pdf -, potřebovala jsem ...

  Tohle je asi nejopožděnější díl Magnetů a raket (Prozatím, samozřejmě. Ano! Bude hůř), protože to tu teď bylo zase poměrně intenzivní a k tomu jsem já ještě dost out of action a mentally checked-out , a to již takovým způsobem, že se divím, že tu všechno funguje a ještě mi třeba neodpojili elektřinu a telefon… ale pak si vždycky vzpomenu, že elektřinu mi Weizmann strhává rovnou z platu a telefon Golan z kreditní karty a izraelský zázrak mojí soběstačnosti je záhy vysvětlen. Nicméně veřejná debata v Česku probírá absenci pořadu 168 hodin, tak se pojďte podívat na můj týden krapet investigativním pohledem. Osel to sice není, ale Jeruzalém ano.   Tak jako první bych chtěla upozornit, zcela anonymně, na poměrně vyděračskou zprávu, kterou jsem dostala od svého nejmenovaného mobilního operátora v ČR. Neplaťte za data v zahraničí majlant! Začátek SMS, který vám skoro způsobí infarkt, že jste možná něco nedopatřením zaklikli a sjeli všechny reels za...

  Myslím, že už jsem se tady zmiňovala o tom, že jsem ve skutečnosti nepotkala mnoho lidí, kteří by odjeli na postdoc do cizí země úplně sami, to znamená bez manželky, přítelkyně nebo přítele, nebo do země, kde nemají rodinné zázemí (připomeňte mi někdo, proč jsem nejela do toho Švýcarska vlastně). Ve skutečnosti takhle statečnou znám jenom jednu moc talentovanou paní, která objela Německo, Austrálii a Japonsko, ale namísto uznání jí to na české NMR scéně vyneslo něco krapet jiného. A pak jsem tu já, kdo se po doktorátu sbalil a odjel na vlastní pěst do válečné zóny. Dnes je to sto dní mého postdocu a možná je čas se ohlédnout trochu zpátky a zanechat nevyžádané tipy a rady, protože moje kamarády za chvíli postdoc čeká, že jo? Že jo???   Co je ze všeho nejlepší na tom být na postdocu sami je to, že jste sami. A úplně nejhorší na tom být na postdocu sami je to, že jste sami. Bydlím sama v moderním několikapokojovém bytě od Weizmannu, můžu si přijít domů ve dvě ráno z Arančiných...

   Tento týden byl ve Svaté zemi zase jeden z těch intenzivnějších. Jakmile jsem se vylízala z velbloudí chřipky, čekalo na mě spousta steady-state free precession práce, výlet do překrásné večerní Jaffy s Azrieli a ostrý nálet. Pokud by se někdo ptal, proč je NMR skupina na Weizmannu jedna z nejlepších na světě, věřte, že tenhle týden makáme okolo šestnácti hodin denně. A není to jenom o tom, že ládujeme vzorky do magnetu, my vyvíjíme nové pulzní sekvence a, moudří už vědí, často celý den optimalizujeme jediný parametr. A vyvíjíme si i vlastní procesování dat. Není se tedy čemu divit, že si potřebujeme ulevit, kde to dá. Třeba používat co nejsnazší komunikaci.  Do you medaber Weizmanisch? Pokud spolu zavřete větší množství lidí s různými mateřskými jazyky, řeknete jim, že teď budou mluvit buďto anglicky nebo hebrejsky, aniž byste se mnoho zajímali o to, jestli ty jazyky vůbec umí, a ještě skupinu namícháte natolik zlomyslně, že někteří mají s...