Magnety a rakety

Znáte taková ta rána, kdy se probudíte po neplánovaném večírku a ještě to obecně není zrovna váš Miss World den , protože tu opuchlou osobu s poďobaným obličejem a rozcuchanými vlasy ani nepoznáváte? A máte samozřejmě hlad a v lednici nic není, jakože doopravdy nic, protože místo precizně naplánovaného nákupu jste se včera večer nechali přemluvit k návštěvě hospody a namísto potravin do košíku jste sázeli piva do hrdla. A tak se ráno jenom decentně máznete es-pé-efkem, což si zdůvodníte ne svou leností, ale tím, že je potřeba nechat pleť trochu odpočinout přece, vlasy zkrotíte v drdolu a vyrazíte směr nákup. A právě tehdy a jen tehdy, narazíte na ulici na Lucia a jeho ženu, srážka je nevyhnutelná, protože už na vás mává. Nechápete jak si vás mohl tak rychle všimnout a ještě s vámi stihne konverzovat, zatímco vy litujete, že v Izraeli není mnoho kanálů, kam byste se mohli v tu chvíli propadnout. A celý den se nese v tomto duchu. Třeba, když se alespoň o...

Raketové střely z Jemenu do mého každodenního života vnášejí nejvíce zaručené akce, po spinech samozřejmě; myslím, že všechny rakety, co na mě kdy letěly, byly ve skutečnosti jejich, až na ten jeden žhavý výstřel z Gazy, co mě přepadl v Tel Avivu. Ale Húthiové mají na svědomí i můj přeslavný odlet, kdy jsem se podívala do hlubokého podzemí Ben Gurionova letiště (naštěstí kvůli siréně, ne v rámci bezpečnostní prověrky). Nicméně se jim podařilo nevídané a tentokrát to letiště doopravdy zasáhli. Pokud nevíte, jak tahle hra funguje, tak si aspoň zapamatujte jedno pravidlo – NE letiště a NE přístavy. Ostatní teroristické organizace to respektovaly, nicméně asi své vzdálené spojence zapomněly informovat. Takže Húthiové udělali díru do pole u Ben Gurionova letiště a teď je z jejich letiště díra v poli. A to jsme se na ty jejich rakety zrovna tak vybavili…   O Early Warning Systému jsem se dozvěděla na nějaké nudné přednášce katedry chemické a biologické fyzik...

   Dneska máme v Izraeli volno, protože slavíme jom ha-acma-ut , čili Den nezávislosti, který je sice až 14. května, ale slaví se už teď. Což aspoň nenarušuje mé biorytmy navyklé na volný první máj a dovolila jsem si dnes opustit Weizmann. Den nezávislosti dostál svému jménu a chybí tady snad už jenom Will Smith. Izrael je v plamenech. Kopce nad Jeruzalémem rudě žhnou, evakuuje se, hasiči nasazují vlastní životy. Palestinské sociální sítě nabádají k zakládání nových požárů. Místo plánovaných oslav jen obavy a hustý kouř. Situace je natolik vážná, že i systém DROZD – který zůstává němý i při každodenním bombingu – začal rozesílat varovné zprávy. Zrovna tak Weizmannův institut. Vyhledejte svého přímého nadřízeného. A Lucio řekl „Cítíš kouř? Ne. Tak dobrý.“ Ale s ohledem na to, kolikrát jsme měli covid se na to raději nespoléhejte…     Pohled na děsivý požár mě vzpomínkami vrací do prosluněné Kalifornie, kde redwoody vstávají z popela jako p...