Magnety a rakety

  Tak je to tady – čas sbalit se a vyrazit do Evropy. Zažila jsem tady toho dost. Byly to intenzivní dva měsíce. Žiju teď v jiné zemi. Mluvím jiným jazykem a píšu jiným písmem. Z jiné strany. Dělám jiné pulzní sekvence než doposud. Žiju v jíním podnebném pásu. Mám kolem sebe úplně jiné lidi s jinou mentalitou. Já jsem jiná. Všimne si toho někdo? A všimnu si já, jak se změnili moji přátelé v Praze?   Ze všeho nejdříve jsem se ovšem musela zabalit a řeknu vám, takto náhodně zpakované zavazadlo bezpečáci na izraelském letišti ještě neviděli. Tak zaprvé jsem musela vytasit svůj největší lodní kufr, protože kočičí tanečník, který jsem koupila kočkám k Vánocům (pár peříček na ohebném klacíku). byl příliš dlouhý na to, aby se vlezl do mého menšího kufru. A i tak jsem ho musela ohnout. Aby to nikomu nevyšvihlo oko, jakmile můj kufr otevře, zajistila jsem ho několika svými svetry, teplými kalhotami, čokoládou, přečtenými českými knížkami a nepřečteným he...

  Určitě jste to už slyšeli, je to jedno z nejklasičtějších klišé – Izrael je hi-tech nation . Země zaslíbená start-upům. Chceš-li vybudovat firmu v oblasti technologií, tohle je ta správná země. Technologie jak z daleké budoucnosti (slicha ale ještě aby ne, když tu máme rok 5785 a vy teprve 2024).Digitalizace státního řízení, aplikace na cokoliv, člověk by i řekl, že vůbec nemusíte používat vlastní mozek.   Až na to, že Izrael je sice hi-tech , ale někdo ho zapomněl udělat i user friendly .   Žádný slušný softwarový inženýr by neměl napsat program plný neprůchozích logických uzlů a cyklení. Tady v Izraeli na jeden naskočíte ihned první den. Weizmannův institut po vás chce, abyste si založili účet, aby vám mohli poslat plat (než se rozhodne ho zmrazit). Doporučí vám i banku. Skvělé, že? Ale je to past! Protože na to, abyste si tu mohli otevřít účet, tak musíte mít místní mobilní číslo. Be-seder . Až na to, že abyste si mohli zařídit mobilní číslo v...

   Jako vědec v dnešní době musíte počítat s tím, že objedete hodně institucí. Že časy, kdy jste v jedné laboratoři začali jako bakaláři, dotáhli tam Ph.D. a vrátili se po roce na postdocu, skončily. Alespoň pro většinu z nás. Pokud máte velké štěstí, dostanete po doktorátu čtvrt roku na rozkoukání a pak sbohem. A šáteček. Ale ne zpáteční letenka. Odcházíte jinam. Navždy. Vítejte na autostrádě odlivu mozků z české vědy. Jaký institut si ale vybrat?   Co jsem poprvé vkročila do kampusu Weizmannova institutu a připojila se tak k wifině, co mám uloženou, rozdrnčel se mi mobil myriádou dotazů. Jaké to tam je? Co je to ta tajná ingredience, která místní vědu vyšvihla mezi světovou špičku? Jak se dělá věda na ústavu, kde to často působí, že nikdo nepracuje? A konečně ta nejpalčivější – je to tam lepší než na ÚOCHB? Poznámka pro žalobce: Pokud náhodou někde zmíním, že je jeden z ústavů pro mě lepší, tak to právě znamená, že je lepší pro mě ...