Je mi jasné, že asi všichni chcete, abych mluvila o TOM, ale já o TOM ještě mluvit nechci. Tohle povídání o mé květnové návštěvě bylo strženo vírem událostí, ale je příjemné si ho připomenout. Poté, co jsem vyhrála spor ohledně práva na existenci mé skleněné krabičky v menze, otevřela se mi vzápětí nová byrokratická fronta. A to poté, co mi Lucio poslal zprávu, když jsem byla u zubaře – ano, vskutku špatné načasování – ve které mi sice dovolil jet domů na promoci, ale nabádal mě k dodržení počtu dnů dovolené, kterých je zatraceně málo a které už asi doopravdy nemám a Lucio nelenil vyčlenit několik kilobajtů své pracovní paměti, aby si to spočítal. Jenže já jsem mu to spočítala nazpět a ano, omlouvám se ti, Lucio, slíznuls to v tu chvíli i za jiné. Nicméně Lucio je nebetyčný frajer a tak mě povzbudil poslat své podněty oficiální cestou. Musela jsem to trochu učesat, protože v té původní zprávě, za kterou se trošku červenám, jsem celý systém označila za krutý s oh...