Ihned na úvod bych se chtěla omluvit za delší pauzu v Magnetech, která nebyla způsobena tím, že mi tu někdo ustřelil hlavu (což už možná někteří začali oslavovat, takže kapesníčky k poplakání zašleme později), ale protože jsem se rozcestovala (tři kontinety v šesti dnech) a nějak nestíhala. A taky bych chtěla moc poděkovat svým fanouškům a zejména Ájině tetě, kteří se zajímali, jestli mě válečná zóna doopravdy neskolila. Ale neskolila, takže se spolu můžeme s klidem vrátit na začátek dubna, kde se přetrhla nit našeho válečného zpravodajství… Abychom ráno viděli, jak vypadám a jestli takhle vůbec můžeme vylézt mezi lidi, podíváme se do zrcadla. Alespoň drtivá většina z nás to tak má. Zastrčíme si neposlušný pramen, upravíme sklad na sukni a zkoukneme, jestli v těch botách nemáme zbytečně tlusté nohy. Ale ono nám čas od času neuškodí, když nám někdo nastaví zrcadlo, ve kterém můžeme kromě svého outfitu vidět i svůj, řekněme, infit. Jaký život vl...