Jak praví klasik, nic není starší než včerejší noviny. Takže jak jsem si v minulém díle Magnetů a raket posteskla nad tím, jak mi to moc nevychází v práci, tak už to není pravda a moje keto-enol tautomerie teď běhá jako hodinky (i když až se Lucia zeptají na rozpouštědlo, měl by uvést Slzy hněvu mé postdočky). Ale další mudrosloví nám radí, že v nejlepším se má přestat. A tak jsem sklidila pochvalu od Lucia, nechala svůj magnet Bruker 600 osudu a odešla jsem středem poznávat zemi Zaslíbenou. My postdoci, co spolu vybíráme fond Azrieli, máme jednou za čas nějaký parádní výlet. A minulý čtvrtek jsme se měli vydat do Haify. Konečně! Minulý rok jsme museli výlet zrušit, protože Haifa byla zrovna středobodem libanonských ohňostrojů. Já se patologicky hlásím na všechno, co obsahuje opuštění našeho kampusu, takže jsem obratem na výzvu reagovala a místo si zajistila. A pak jsem dostala e-mail z naší International Office, která pořádá výlety pro cizince každý měsíc, ...