Magnety a rakety

V práci se mi poslední dobou moc nedaří a je načase to přiznat. Rozjeli jsme s Luciem nový ambiciózní projekt, který běžel tuze hladce na naší první modelové sloučenině. Až příliš hladce. A jak to tak ve vědě bývá, po první sloučenině přijde ta druhá. A její NMR signály se zatím dají vyložit   jedině jako „S**u na vás!“ Lucio je pořád pozitivně naladěn a říká mi, ať se ničeho neobávám, ale když to tvrdil naposledy, raketa tu smetla barák. Takže se pochopitelně obávám, ale rozhodla jsem se nechat magnet magnetem a vyrazit radši do Tel Avivu na setkání krajanů…     Setkávat se s Čechy v Izraeli mě vždycky ohromně nabíjí. Na Weizmanu máme každou středu český oběd v jedné z kantýn, kde se sejdou všichni Češi na institutu, takže rozuměj všichni čtyři Češi na institutu. Konečně parta, kde si i já pamatuju všechna jména. A jelikož Češi jsou nevšední stvoření, přitahujou nevšední zážitky a přicházejí s nevšedními inovacemi, tak o zábavu tam doop...

Šalom! Ma nyšma? Any Šoši. Moderní hebrejština, zde známá jako ivrit, je jediné vědecky doložené zmrtvýchvstání na území státu Izrael. (Řekla jsem vědecky doložených!) Na Weizmanu si možná vystačíte s angličtinou, ale ve městě vám ivrit přijde doopravdy vhod. A ono i na Weizmanu, pokud konečně chcete v kantýně vyfasovat nepřipálený šnicel. Většina lidí se s moderní hebrejštinou seznamuje až tady. Mluví hebrejsky, protože přijeli na Weizman. Já (opět, zas a znova) čůrám proti proudu. Přijela jsem na Weizman, protože mluvím hebrejsky.     Jak vás jistě po ročním čtení o mém brožovaném životě nepřekvapí, i moje cesta na Weizmanův institut byla poměrně povedená anekdota. Pár obrátek bude stačit a jsme zase v Praze, v létě ke konci mého druhého ročníku na doktorátu. Právě mi vyšel druhý prvoautorský článek v impaktovaném časopise a to znamenalo jediné – kdybych chtěla, můžu absolvovat. Tím jsem se ovšem nezabývala a místo toho jsem se zapsala na le...

Už jsem vám vyprávěla legendu o tom, jak jsem získala nové brýle? To bylo tak; potřebovala jsem jet do Negevské pouště a slunce žhnulo a tak jsem se zodpovědně rozhodla pořídit si skutečné sluneční brýle a ne ty z české drogerie, co jsem ještě ztopila mamince. Ale už jsem nebyla zase tolik zodpovědná na to, abych to řešila včas a tak jsem zapadla v předvečer odjezdu do náhodné optiky, která byla jednoduše euklidovskou normou (nejblíže) k mému bytu. A narazila jsem na klenot. Protože pan optik mi ihned vyčinil, že nemůžu nosit brýle přes brýle, že on má na to speciální edici slunečních brýlí, které mají jednoduše dvojí obrubu, takže to na vašich brýlích dokonale drží. Takovou vymoženost jsem ještě nikde jinde neviděla. Takže když byly moje skutečné dioptrické brýle plné vrupanců (které jsem oplakala, chudáci všichni okolo), zašla jsem za tímto expertem, aby mi pomohl. Ukázalo se, že pán je vyhlášeným expertem a nevím koho a čím tak naštval, že skončil u nás na vesnici. Udě...

V posledním dílu Magnetů a raket jsem si připravila takový půvabný oslí můstek, který mě měl z úvahy o padawadanství u Lucia přenést k mým zálibám a koníčkům ve Svaté zemi. Ale ono nemá moc cenu budovat si oslí můstky, když pak čtenáři musejí tak dlouho čekat na pokračování, takže už to stejně dávno zapomněli. Jako by vám starověký Říman řekl „Ano, tu řeku můžeš přejít po mostě, co jsem postavil.“ Ale to je vlastně jádro pudla. Já toho totiž dělám tolik, že se tu a tam (nebo tam a tu) stane, že nějaký týden úplně vynechám nebo alespoň vydávám nový díl israeli sharp ve čtvrtek, takže vlastně kdykoli v časovém rozmezí čtvrtek-sobota. Tak se na ty moje koníčky pojďme podívat.   Takže na prvním místě bych chtěla vypíchnout, že mým nejmilovanějším koníčkem je NMR spektroskopie a když se nemůžu věnovat přímo práci na magnetu, tak nepohrdnu spinovou fyzikou, kvantovou mechanikou a lineární algebrou. Den, kdy nemůžu změřit NMR spektrum nebo si alespoň z nouze v...